Petr Vizina

Na pódiu býval vždy trochu stranou. Nebo tak alespoň vždycky působil. Vedle rtuťovitého zpěváka vždycky do půl těla a kytaristy s vizáží padlého anděla vypadal nenápadně.

Krátce po třicítce se stal držitelem ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce, po padesátce respektovaným, v zámoří žijícím českým klasikem. 

„Číňané jsou trpělivější a zvyklí čekat i v dlouhé frontě,“ popisuje kurátorka sbírky asijského umění v Národní galerii v Praze Michaela Pejčochová. 

„Nádoby z horského křišťálu, jehož výroba nám dnes přijde absurdně složitá a drahá, byla kupodivu daleko levnější než výroba skla,“ říká Zdeněk Lhotský.

Váš dopis byl podanou rukou, děkuji vám za to, snad se mi podaří ji na oplátku vřele stisknout. Píše v Československu 80. let mladá žena o dvě generace staršímu teologovi.

„Máme kapelu, která je v kontrastu s našimi relativně těžkými civilními povoláními,“ popisuje architekt a frontman slovenské kapely Korben Dallas Juraj Benetin.

„Satira a sarkasmus je mé výchozí nastavení. Samozřejmě, že bych mohl mluvit i jiným způsobem – a často to dělám –, ale tohle je mi bližší,“ říká satirik Stanislav Biler.

Zofia Baldyga je polská překladatelka a básnířka, žije v Praze, ale pochází z Varšavy. Dnes pomáhá lidem, kteří přijíždí do Prahy z války na Ukrajině. 

Před Velikonocemi přišel kdosi s nápadem, že nejlepší forma půstu bude připomenout si, co člověk v životě minul a pokazil. Půst se netýká ani tak jídla a životních zvyků.

„Odchod do emigrace jsem nesl těžce. Z hispstera z Letné jsem se stal obyvatelem nudného švýcarského města, kde hospody zavírají v deset večer," popisuje Miroslav Šik.