Petr Fischer

Kritické hádky a tahanice kolem pražské zádušní mše za úkladně zavražděného Charlieho Kirka na několik dní nechali vstoupit Ameriku do české politiky.

Spolu a ANO jsou na první pohled jako olej a voda, a budou se odlišovat, i kdyby si v něčem rozuměli. A propos: mohou si v něčem tito dva političtí soupeři, porozumět?

Pozdně moderní doba, ve které se chtě nechtě ocitáme, je rychlá ve všech ohledech. Co platilo včera, za chvíli už neplatí. Staré jistoty se hroutí, nové nepřicházejí.

Když na počátku války v Gaze, kterou spustilo vraždění Izraelců bojovníky Hamásu, stála ČR silně na straně Izraele, který má plné právo na reakci, bylo to pochopitelné.

V Česku si sice už malé děti se Svěrákem a Uhlířem zpívají, že „statistika nuda je, má však cenné údaje“, většinově je vztah ke statistice ovlivněný bonmotem Miloše Zemana.

Česká filmová a televizní akademie obvykle nevyniká velkou odvahou a smyslem pro filmovou tvorbu, která se tak či onak pohybuje mimo kritéria mainstreamu. 

Etymologie je frivolní, téměř mystická disciplína. Ze základů slov se často odvozují až metafyzické souvislosti, které se nabízejí jako kouzelné klíče k tajemstvím světa.

Německo, Francie a Británie tlačí na izraelskou vládu, aby konečně zabránila humanitární katastrofě v Gaze. Česko podporuje zemi, která se brání islamistickému teroru.

Vstup sociálních demokratů na kandidátky hnutí Stačilo!, se nejčastěji interpretuje skrze vzpomínky na minulost. Historie se tak má opakovat.

Volby jsou už za 2,5 měsíce, nervozita roste, naděje klesají, rostou a zase klesají. Všichni se upínají na průzkumy předvolební popularity...