Petice Několik vět předznamenala pád totality

Jakmile se disident Václav Havel vrátil z vězení, začal sepisovat petici, kterou scénárista Jiří Křižan nazval "Několik vět". Co v ní bylo uvedeno? Především v ní hlavní signatáři žádali propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování, sdělovacích prostředků a nezávislých hnutí. Dále vyzývali k obnovení společenské diskuze o všech "nedotknutelných" otázkách československých dějin, jako byly politické procesy v 50. letech, Pražské jaro, invaze pěti států Varšavské smlouvy a následná normalizace. Žádali také otevřenou diskuzi o věcech tykajících se životního prostředí a reforem československé ekonomiky. Jako kontaktní osoby byly uvedeni Stanislav Devátý, Václav Havel, Jiří Křižan a Saša Vondra.

Dlouhá fronta na svobodu

Ačkoli to nebyla první petice, která kritizovala situaci v komunistickém Československu, poprvé se prolomila bariera mezi disidenty a širokou veřejností. Kromě "obyčejných" lidí Několik vět podepsala i řada známých osobností - například zpěvačka Hana Zagorová, herci Rudolf Hrušínský, Jiří Svěrák, Jiří Bartoška, Ondřej Trojan, sochař Olbram Zoubek nebo historik Emanuel Mandler. V dlouhém seznamu podpisů byli i komunisté.

Diktatura u konce

Hned první den výzvu podpořilo kolem 2 tisíc lidí, na sklonku prázdnin už jich bylo 20 tisíc a na podzim téhož roku 40 tisíc. Přestože Husákova policie zuřila a řadu signatářů obvinila z pobuřování, společenskou lavinu, kterou tento dokument strhl, už nedokázala zastavit. 17. listopadu 1989 začala sametová revoluce a brzy potom se diktatura v Československu zhroutila jako domeček z karet. Další kapitola našich národních dějin byla dopsána.

Stěžejní body petice Několik vět:

1) Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

2) Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.

3) Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.

4) Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.

7) Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Kompletní text petice si můžete přečíst zde: Několik vět