Pavouci v těle mravenčím

Myrmekoformní pavouk Myrmarachne plataleoides

Stejně jako vojáci používají maskování před nepřítelem, i organismy se maskují, aby odvedly pozornost. Nebo ji naopak upoutaly a nepřítele vystrašily. Název mimikry se objevil poprvé roku 1817, a to pro připodobnění určitých druhů hmyzu k částem rostlin. Později se začal chápat jako podobnost mezi dvěma živočichy, kterou nezapříčinila jejich příbuznost, ale například větší šance ochránit se před predátory. Nejnověji takové označení patří povrchové podobnosti mezi dvěma blíže nepříbuznými druhy organismů. Na rozdíly mezi dokonalým a nedokonalým mimikry se zeptala redaktorka Eva Wankeová docenta Stano Pekára, entomologa z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

Mimikry znamená napodobování nějakého organismu, který je nevhodný pro daného predátora. Tj. jeden organismus, který je vhodný a chutný pro predátora, napodobuje jiný organismus, který je naopak nevhodný, nechutný a tudíž je v bezpečí. To napodobování má různé stupně, některé organismy napodobují svůj model dokonale, naopak některé jej napodobují poměrně povrchně – zpravidla přibližným zbarvením, velikostí těla nebo pohybem.

Co vás konkrétně vedlo k tomu, že jste se začal intenzivně zabývat studiem nedokonalého, tzv. Batesovského mimikry? Proč se zaměřujete výhradně něj?
Byla to jedna velmi prostá náhoda. Zabývám se pavouky a před několika lety jsme se snažili najít právě jednoho pavouka, který svůj model napodobuje nedokonale – to jsme tehdy ale ještě nevěděli. A k problému mě dostal vlastní zážitek, tj. že mě jako zkušeného arachnologa právě tento pavouk oklamal, protože vypadal jako mravenec! Ovšem ne dokonale. Tato osobní zkušenost mě inspirovala natolik, že jsem mimikry začal studovat intenzivněji. A proč zrovna Batesova a ne třeba Millerova? Právě proto, že tenhle pavouk napodoboval mravence, nechutný model, který predátoři běžně nekonzumují. Millerova mimikry oproti tomu fungují jinak – nechutný organismus napodobuje jiný nechutný model, takže vytváří jednu velkou skupinu podobných organismů, kteří si tím navzájem pomáhají.

U mimikry uvažujeme vždy v tzv. tripartitním systému. Co to znamená?
Tripartitní systém musí mít minimálně tři složky. Je to jednak napodobovaný model, potom mimetik, který ho napodobuje a třetí složkou je predátor, který vytváří selekční tlak na to, zda je ten mimik úspěšný nebo ne. Neúspěšná mimikry bude z populace vybírat, odstraňovat, dobrá tam naopak nechá, protože je nedokáže rozlišit od modelu. Ten systém je ale velmi zjednodušený, protože neexistuje v reálném světě situace, kdy by byl přítomen jen jeden predátor, respektive jeden typ predátora, který se orientuje vizuálně. Každý organismus je pod tlakem různých druhů predátorů, kteří se řídí různými signály, nejen vizuálními, tj. nedokáží rozlišit podobnost mimetika s modelem, naopak reagují na jiné signály.

Pavouk druhu Synageles venator

Vy jste se ve svých experimentech zaměřil na pavouky. Ti ve většině případů napodobují mravence. Proč je tomu tak? Co musejí pavouci překonat, aby se připodobnili mravencům?
Těch důvodů je několik. Mravenci jsou nechutní a velmi málo lovení takovými velkými skupinami predátorů, jako jsou například pěvci. Mravenci mají zhruba stejnou velikost těla jako mimetici, pavouci, to znamená že adaptace tvaru těla na konkrétní model neznamená energetický výdaj - proměna zahrnuje pouze ztenčení a prodloužení končetin, vytvoření nějakých zúžení na zadečku a na hlavohrudi a změnu chování. Potom, mravenci se vyskytují v různých typech biotopů, najdeme je na zemi, na stromech i na vegetaci, a jsou aktivní vlastně po celou dobu sezóny, tím jejich výskyt a aktivita korelují s pavouky. A vyskytují se ve velkých počtech, takže se mimetici mezi nimi snadno ztratí a uniknou predátorovi.

Je i úzká skupina organismů, které zvolily dokonalou mimezu. Můžete je popsat? K čemu se připodobňují? To jsou docela raritní přeměny...
Skupina nedokonalých mimetiků převládá nad dokonalými. Obě skupiny napodobují mravence, rozdíl je opravdu jen v tom, jak dokonale se jim to podařilo. Zda jen zbarvením a velikostí, nebo třeba používáním jen tří párů končetin k lezení, s tím, že první pár zdvihnou a napodobují s ním tykadla. Jsou ale pavouci, zejména ti z tropických oblastí, kteří napodobují i jiné modely než jen mravence, ale jsou to velmi vzácné a raritní druhy. Například jeden pavouk napodobuje měkkýše - přes den, když sedí někde na listě, vypadá ve své póze jako ulita schouleného měkkýše. Jiný pavouk napodobuje hlavu žáby rohatky. Vypadá jako ona, ale jen pokud sedí na místě a nepohne se. To je pro něj zásadní – jakmile se pohne, lze rozpoznat jeho končetiny a je prozrazen.

Vy jste prezentoval studii, která vznikla na základě zjištění, že skákavky požíraly omylem pavouky místo mravenců, pokud tedy pavouci imitovali mravence. V čem ten samotný experiment spočíval a k jakým závěrům jste dospěli?
Ten experiment, o kterém hovoříte, byl experimentem kolegů z Nového Zélandu, kteří ukázali, že okonalé mimetiky napodobující mravence opravdu predátoři považovali za mravence a útočili na ně. Ale v našich experimentech jsme použili nedokonalých mimetiků a tam úspěšnost nebyla tak velká. Znamená to, že samotný predátor byl sice myrmekofágní, mravencožravý, ale nebyl si jistý, zda se jedná o mravence a útočil na mimetiky maximálně s 40% frekvencí oproti opravdovým mravencům, většinou ještě méně. Takže nějaké signály, že by se mohlo jednat o pavouka, se zřejmě v tomto způsobu mimikry zachovávají.

Pavouk Myrmarachne formicaria - sameček

Kdo v pokusu unikl nejčastěji?
Mimetici, kteří svůj model napodobovali nejméně. Přišli jsme na to, že všichni mimetici mají jakousi záložní, sekundární ochranu, která spočívá v tom, že při přiblížení predátora se mu snaží uniknout. Ale jedinci nebo druhy, které napodobují svůj model dokonale, nejsou tak rychlí, jako ti, kteří napodobují svůj model nedokonale. Ti vyvinuli extrémní rychlost – v přepočtu na lidské měřítko to vychází, jako kdyby člověk běžel rychlostí 80 km v hodině.

Existuje v přírodě mezi některými druhy kanibalismus? Může být pavouk napodobující mravence sežrán svým soukmenovcem, pavoukem?
Kanibalismus je u pavouků poměrně běžný, a to jak v juvenilních stádiích, tak mezi dospělci, kde často samice zkonzumuje samce. U myrmekoformních pavouků, tedy těch, kteří napodobujících mravence, je kanibalismus pravděpodobně vzácný, já osobně jsem se s ním nikdy nesetkal. Je to dáno zřejmě tím, že myrmekomorfní pavouci loví poměrně malou kořist, například chvostoskoky, a netroufnou si na kořist větší, třeba na svého soukmenovce.