Patří Turecko do EU?
Evropská cesta amerického prezidenta Baracka Obamy probíhala ve znamení velkých očekávání. Tón zahraniční politiky Washingtonu se nepochybně mění, i když obsah bude možná (víc než si myslíme) podobný bývalé administrativě. Obama splnil také slib, že během prvního sta dnů navštíví muslimskou zemi. Nečekaně se zastavil v Iráku a svoji cestu uzavřel v Turecku, kde podpořil jeho členství v Evropské unii.
Po peripetiích českého předsednictví asi poněkud ochladne odhodlání Evropské unie přijímat nové členy. Nebylo ostatně závratné ani před naší anabází. Týká se to několika kandidátů, mezi nimi Turecka, kde uzavřel americký prezident Barack Obama svoji evropskou cestu. Už léta se řeší otázka, zda má či nemá být země půlměsíce přijata - a Barack Obama pobouřil Evropany, když jasně řekl svoje ano.
Považuje se to za diplomatické faux pass. Přesto pod čarou dodejme, že evropské sjednocení by se bez Američanů těžko povedlo, takže mají určité (byť pouze morální) právo vyjádřit názor. Diplomatické bingo to ale nebylo.
Debata kolem členství Turecka je nicméně důležitá. Proti se uvádějí většinou tři důvody: geografický, nábožensko-civilizační a ekonomický. Podle prvního země půlměsíce nepatří do unie proto, že rozhodující částí leží mimo Evropu. Podle druhého brání vstupu odlišný civilizační vývoj, především pak to, že Turecko je většinově muslimské, což není případ žádné evropské země. A podle třetího jsou peníze až na prvním místě a přijetí početného a chudého Turecka by bylo mimořádně nákladné.
S ohledem na české předsednictví ještě s humorem dodejme, že přímo děsivě působí asi v Bruselu představa vojenského převratu v Ankaře, až by jednou přišla řada na turecké předsednictví. Ve skutečnosti jsou ale všechny uvedené překážky diskutabilní. Turecko je mostem mezi Evropou a Blízkým východem. Jeho cesta dějinami byla osobitá, ale dnes je sekulárním státem s oddělením náboženství a politiky. A Turecko je bohaté na mladou generaci, která právě Evropanům výrazně chybí.
Je zde ale ještě jeden problém, a to vážný. I Turecko by mělo pro vstup do Evropské unie splnit základní podmínky - od lidských práv přes náboženskou svobodu a svobodu projevu až po stabilitu institucí nebo schopnost vyrovnat se s těžkou minulostí. Nelze zavírat oči před otázkou Kypru, kurdské menšiny nebo genocidy Arménů. I Turecko musí přeskočit jasně nastavenou laťku. A když ji přeskočí a bude skutečně svobodným státem - potom hurá do Evropy.
