Pastorační centrum Duchovní služby Armády ČR
Když se vydáte 7 km jihozápadně od města Vyškov, přijedete do nenápadné vesnice jménem Luleč. Poblíž kostela se zde rozprostírá objekt, který by možná nikdo nečekal. Pastročasní centrum Duchovní služby Armády české republiky. probíhají mimo jiné aktivity zaměřené na utváření a posilování etických hodnot, mezilidských vztahů a poznání sebe i druhých lidí. Za tímto účelem pořádají kaplani různé diskuse a semináře stejně jako neformální setkávání a víkendové pobyty. S mikrofonem se do Lulče vydala i Kateřina Rózsová.
Píše se rok 2007, když se v Lulči u Vyškova slavnostně otevírá nové Pastorační centrum Duchovní služby české Armády. Vzniká v objektu staré farní budovy, která pochází z roku 1830, popisuje kapitán Martin Vařeka, kaplan Institutu výcviku Vyškov.
„My jako duchovní služba máme od farnosti tuto budovu dlouhodobě v pronájmu. Za pomoci našich kolegů, vojenských kaplanů ze zahraničí hlavně z Holandska, Německa, Rakouska a Spojených států, jsme tu budovu celou zrekonstruovali a upravili pro to použití, které tu je.“
Tím jednoznačně nejdůležitějším, co pastorační centrum nabízí, jsou etické semináře pro vojáky. Určeny jsou pro široké spektrum mužů a žen v uniformách.
„Od nově nastupujících, kteří jsou na vojně ani ne měsíc, až potom po vojáky, kteří mají odslouženo řadu let a chodí na vyškovskou akademii na různé kurzy.“
Etické semináře jsou součástí povinného výcviku pro vojáky z povolání, kteří přijíždějí do Vyškova v rámci svých kariérních kurzů. Vojáci se zde dostávají k úvahám i rozmluvám o etickém rozměru jejich služby i o krajních mezích, do kterých se dostávají.
„Probíráme s nimi na tomto místě zážitkovou pedagogikou, nejsou to tedy žádné přednášky, ale je to spíš taková tvůrčí aktivita. Probíráme s nimi různé konfliktní situace, které mohou nastat v průběhu jejich služby, zejména během působení v zahraniční misi.“
Vysvětluje ředitel Pastoračního centra Duchovní služby AČR v Lulči kaplan kpt. Josef Konečný. Kromě školícího a výcvikového střediska, ale plní toto pastorační centrum ještě i jinou roli. Je i místem neformálních setkání vojáků před odjezdem do zahraničních misí a po jejich návratu. Nebo třeba jako místo odpočinku pro vojáky a jejich rodiny.
„Je to prostředí, kde jsou vítáni i lidé nevěřící, což je většina. Zejména z vojáků z povolání, kteří i přesto, že jsou v takto komplikovaně nazvaném Pastoračním centru duchovní služby..., cítí se zde příjemně. Možná z počátku mají trochu ostych vůči tomuto místo. Ale když s nimi prožijeme několik hodin společně, tak je vidět, že opravdu odchází naprosto uvolněni a spokojeni.“
Oblibě se těší 5. červenec, který v Lulči už tradičně patří společenskému večeru. Zde se setkávají lidé z různých profesí a oblastí.
„Snažíme se, aby se tito lidé potkali na tomto místě naprosto svobodně, prožili zde krásné chvíle a poznali, že ať už jsme lidé z různých tradic, všichni jsme jenom lidé a můžeme se mít rádi.“
A určitě ne v neposlední řadě se sem sjíždějí i samotní vojenští kaplani. V armádě slouží duchovní z různých církví a v aktivní službě je jich nyní více než 20.