Památka obětí komunistického režimu
Na dnešní den připadá památka obětí komunistického režimu. V roce 1950 byla o půl šesté ráno popravena v pankrácké věznici Milada Horáková a tři další oběti justiční vraždy. Ta se stala symbolem tehdejšího režimu, jehož totalitní mašinérie se u nás naplno rozběhla. Komunismus postihl ale šestinu světa a s jeho důsledky se vyrovnáváme dodnes. V čem byla jeho ničivá síla? To je téma k zamyšlení.
Kterýsi klasik prohlásil, že historie nás učí jedné jediné věci, a sice té, že se člověk z historie nikdy nepoučil. Jinými slovy: chyby a katastrofy mají tendenci se opakovat. Ironicky můžeme konstatovat, že chybami se lidé učí, a nejlépe se učí chybami vlastními. Každá generace je v nebezpečí, že zopakuje poklesky otců, dědů a pradědů. Právě proto je důležité dějiny připomínat - a pamatovat si jejich tragické i hrdinské stránky.
Mimořádně smutnou kapitolou v životě minulých generací byl komunismus. Historici odhadují, že po sobě nechal 60 miliónů obětí, od těch, kteří byli brutálně umučeni, až po ty, kteří zemřeli v důsledku šílené podoby sociálního inženýrství. Za každým z těchto lidí je přitom jednotlivý, obyčejně dojemný příběh. Kdybychom věnovali v našem rádiu těmto příběhům vždy jenom deset minut, museli bychom je nepřetržitě, ve dne v noci, vysílat skoro 1200 let.
Je pravda, že komunismus nebyl jedinou sekulární ideologií, která poznamenala 20. století. Konkurentem se mu stal hlavně nacismus. Jedna ideologie přitom šířila třídní nenávist, zatímco druhá šířila nenávist rasovou. Obě spojenými silami vyvrátily názor, podle kterého bylo zdrojem zla na světě náboženství. Morálka, založená na víře, prý selhala a měla ji nahradit morálka, založená na racionalismu. Ukázal se ale opak: že bez úcty k Bohu, který člověka převyšuje, ztrácí člověk úctu k sobě samému.
My lidé máme dostatečně velký sklon ke špatnostem i ve chvíli, kdy vyznáváme nejčistší ideály. Když se dáme navíc do služeb nenávistné ideologie, zlo triumfuje a v zemi Mordor bouchá šampaňské. V případě nacismu i komunismu se to stalo. Mimochodem, obě tyto ideologie ukázaly, že člověk je (a vždycky bude) bytostí nejenom politickou, ale i náboženskou. Když odstraní Boha, dosadí na jeho místo něco jiného. Není divu, že stalinismus, maoismus nebo Hitlerův kult měly zcela evidentní náboženské prvky.
Je tedy čas vzpomenout aspoň na chvíli na oběti komunistické totality. Je jich mnoho - tolik, že by protentokrát bylo lepší se z historie přece jenom radši poučit.
Památka obětí komunistického režimu