Otomar Krejča o svých inscenacích
Divadelní režisér slavné éry činohry Národního divadla, později zakladatel a režisér neméně slavného Divadla za branou, Otomar Krejča, dostal během svého plodného tvůrčího života několikrát příležitost režírovat v zahraničí. Třebaže doma upadl v době normalizace v nemilost, nastudoval v několika světových metropolích inscenace, které byly v celosvětovém divadelním kontextu velmi pozitivně hodnoceny.
V roce 1970 připravil Krejča pro bruselské francouzsky hrající Theatre international de Belgique inscenaci Shakespearova Hamleta. 26. srpna roku 1970 byl v Československém rozhlase odvysílán rozhovor, v němž se Krejča svěřoval se svými zkušenosti s divadelní prací v Belgii. Úvodní otázka rozhovoru směřovala k tomu, v čem režisér shledává hlavní rozdílnost mezi systémem práce v našich a v bruselských divadlech.
V jiném rozhlasovém rozhovoru, který se váže ke stejné době, byl Krejča postaven před otázku, zda jeho režie nejsou pro diváky příliš komplikované, zda nejsou srozumitelné jen malému počtu vnímatelů. Diskuse na toto téma proběhla v souvislostí s někdejší inscenací Národního divadla, v níž Krejča uvedl na scénu Topolovu hru Konec masopustu.
