Osudová pětapadesátka? Za Borisem Rösnerem
Věříte na osud? Na platnost dávných kleteb? Pokud ne, pokud jste příliš realističtí na to, abyste brali vážně osudová rodová předurčení, pak nezbývá, než abyste některé okolnosti z životopisu herce Borise Rösnera označili za krutou náhodu. Jistý prapředek Rösnerovy rodiny (Sixtus von Rösner) podle pověsti zabil v souboji svého švagra. Manželka zabitého Sixta proklela a součástí této kletby bylo, že muži jejich rodu se nedožijí vyššího věku, nežli 55 let, což byl věk jejího zabitého muže.
Ať už věříme moci této kletby nebo ne, faktem zůstává, že Boris Rösner zemřel na těžkou nemoc 31. května 2006, pouhé 4 měsíce poté, kdy se dožil 55. narozenin. Borise Rösnera, vynikajícího herce, představitele mnoha charakterních rolí, si připomeneme několika fotografiemi, jež se vážnou převážně k jeho působení v rozhlase (byl častým a velmi oblíbeným interpretem dramatických postav v rozhlasovém repertoáru), dále pak několika částmi z pořadu Báječný svět Viktora Preisse, který půl rok před hercovou předčasnou smrtí (v říjnu roku 2005) připravila Jitka Škápíková.
Zcela nepochybně osudové bylo Rösnerovo předurčení k herecké práci. Narodil se 25. ledna 1951 do – jak se tak obvykle říká – umělecké rodiny. Jeho maminkou byla herečka Jarmila Horská, tatínkem skladatel, dirigent, režisér a v neposlední řadě také herec Mirko Čech. A to ještě ke všemu jeho babička byla operetní zpěvačkou… byla to právě ona, kdo v mladém Borisovi zakořenil lásku k divadlu. S maminkou absolvoval celou řadu „štací“, na které ji profese herečky oblastních divadel zavedla. V jedné ze vzpomínek, které si na této stránce můžete poslechnout, je rovněž několik zmínek o Chebu, kde Boris absolvovat základní a střední školu.
Boris Rösner - 1987. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Pak se vydal do Prahy a dal se na studium herectví na DAMU. Absolvoval v roce 1973. A hned následovalo angažmá v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, kde působil v sezónách 1973-78, poté přešel do Prahy do Městských divadel pražských (1978-1987), a pak už zamířil na naši první scénu. Členem činohry Národního divadla byl od roku 1987 až do své smrti.
Z jeho rolí zmiňme jen několik: už v Liberci hrál Tuláka ve hře Ze života hmyzu, v Městských divadlech pak Salieriho v Amadeovi, v Národním Laerta v Hamletovi (o všech těchto rolích se zmiňuje ve svých vzpomínkách, které si zde můžete poslechnout)…. dále pak ještě Indiána v Přeletu přes kukaččí hnízdo, Záviše z Falkenštejna, Peera Gynta, Cyrana z Bergeracu, Mefisfofela z Fausta, Harpagona a také Othella.
Byl svou fyziognomií predisponován pro jistý typ rolí. Jeho tvář byla mužná až drsná, byl vysoké štíhlé postavy a vládl neobyčejně podmanivým (trochu chraplavým) hlasem. Proto byl obsazován především do rolí mužných, někdy až despotických hrdinů…“kteří se nebojí vzepřít starým konvencím a již jsou kvůli svému charismatickému a úchvatnému vzhledu často obdařeni záporným charakterem“, jak zaznělo v jedné z charakteristik Rösnerova hereckého typu. Není mnoho takových herců.
Předčasný odchod Borise Rösnera – přesně před 10 lety – byl pro naši dramatickou kulturou velkou ztrátou.
František Němec a Boris Rösner - 2001. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu