Ostře sledované chování v gorilích pavilonech
Angela Mederová je německá primatoložka a odbornice na ochranu životního prostředí, která se specializuje zejména na gorily. Podmínkami života goril v zajetí se zabývá již od začátku 80. let a její hloubkové výzkumy poukazují na mnoho zajímavých souvislostí mezi chováním goril a jejich životními podmínkami. Je specialistkou na umělý odchov mláďat a jejich následnou integraci do gorilí skupiny.
Zoologické zahrady se v posledních letech intenzivně věnují zkvalitnění životních podmínek svých gorilích svěřenců (a nejen jich, samozřejmě). Jsou budovány nákladné pavilony s řadou přírodních prvků, přirozenou součástí péče o gorily je enrichment, maximální pozornost je věnována také gorilímu stravování. Doktorku Mederovou zajímalo, jak se na gorilích populacích držených v zajetí projevily kvalitnější podmínky jejich chovu.
Její výzkum účinků prostředí na chování goril nížinných probíhal v mnoha světových zoologických zahradách. Studie zaznamenává nejen početnost a sociální strukturu jednotlivých gorilích skupin, velikost, vybavení a vzhled výběhu, ale řeší i vztah goril a návštěvníků. Mezi zkoumanými zoologickými zahradami byla řada německých zoo, například ve Frankfurtu n. M., Hannoveru, Berlíně, Stuttgartu či Lipsku, ale i dalších světových zahrad (Seattle, San Diego, Atlanta aj.).
Výzkum jednoznačně prokázal vazbu mezi plochou a charakterem expozice a vzájemným chováním goril a návštěvnické veřejnosti. Že zvířata vnímají návštěvníky za bariérou, je zjevné, četná pozorování jednoznačně potvrdila, že čím více lidí stojí před expozicí, tím živěji gorily reagují a předvádějí své schopnosti. Stejně tak je jejich aktivita výraznější u malých, zřetelně oddělených expozic, oproti venkovním výběhům s přírodními zábranami.
Zajímavým fenoménem jsou skleněné bariéry. Pro gorily představují účinnější způsob oddělení od lidí než přírodní příkop. Těsná blízkost lidí v expozicích se sklem je neodrazuje, co víc, spíše je přitahuje. Ovšem většinou u skla nesedí čelem k lidem, naopak opřou se a ukazují nám svá záda. Takto u skel pavilonu tráví poměrně hodně času, v blízké přítomnosti lidí, přestože si jich skoro nevšímají, v porovnání s otevřenými výběhy oddělenými nějakou přírodní bariérou. Gorily ve výbězích s přírodními příkopy častěji a s větším zájmem pozorují návštěvníky. Na vzruchy z okolí reagují více samci. To odpovídá jejich chování ve volné přírodě. Samci jsou ostražitější vůči případnému hrozícímu nebezpečí a vůči sociálním změnám ve skupině - musejí ohlídat tlupu před predátorem a také zabránit stále hrozící potenciální možnosti, že některá ze samic odejde k jiné skupině nebo ke konkurenčnímu samci.
Pozoruhodné korelace našel při podobných výzkumech primatolog Jon C. Coe, když analyzoval pozice návštěvníků a zvířat v zoo. Pokud lidé stojí výše než zvíře, bylo vysledováno, že vnímají skutečně tuto pozici jako nadřazenou, a podle toho se ke zvířeti chovají. Naopak nižší úroveň než je u zvířete vyvolává v lidech respekt a mají spíše tendenci jej v klidu pozorovat než obtěžovat. I to je důvod, proč bývají často vnitřní expozice umístěny o půl metru výše, než je úroveň podlahy pro procházející návštěvníky - aby se daného efektu využilo k zajištění většího klidu pro zvířata. Ve venkovních výbězích s příkopem jsou gorily umístěny většinou níže než publikum, stojící poblíž. To bohužel svádí návštěvníky házet do výběhu jídlo, zvláště pokud gorily o nějaký pamlsek loudí. Krmení zvířat je častým problémem v zoologických zahradách. Cedulky se zákazem krmení zvířat nejsou příliš účinné, trochu více působí jen v případě, když vysvětlují, jaká rizika hrozí zvířatům po požití jídla od návštěvníků. I tak zdaleka ne všechny od nevhodného chování odradí. Naštěstí expozic s mřížemi, v nichž byl kontakt zvířat s veřejností nejintenzivnější a proto velmi rizikový, s modernizací zoologických zahrad valem ubývá. Některé výzkumy prokázaly, že zkvalitnění životního prostředí goril a přírodní bariéry expozice omezily pokusy návštěvnické veřejnosti kontaktovat zvířata. Díky nim návštěvníci snáze vnímají zvíře jako neochočeného přírodního tvora, kterého je možno jen pozorovat.
Výzkum doktorky Mederové se zaměřil i na četnost nevhodného chování návštěvníků. Například v zoo v Seattlu zaznamenali plnou třetinu návštěvníků, kteří nedodržovali předepsaná pravidla a narušovali život goril v pavilonu. Perličkou je, že v německých zoo byl podíl takových lidí mnohem menší, okolo 5%. Patrně i v tomto ohledu funguje pověstná německá disciplinovanost a smysl pro dodržování pravidel.
Na jedné straně poskytují návštěvníci gorilám rozptýlení, na druhé straně může jejich přítomnost gorily stresovat. Připomeňme si Kijivu - pravidelně si po delším pobytu ve vnitřní expozici drží uši a evidentně není v pohodě. Ukázalo se, že bohužel není možné přimět návštěvníky k ohleduplnějšímu chování v pavilonu - každodenně, přes všudypřítomné zákazy, fotí gorily s bleskem a dělají nadměrný hluk, který zvířatům neprospívá. A tak schůdné řešení předtavuje právě moderní technické vybavení gorilích pavilonů. Skleněné bariéry například, kromě jiných funkcí, redukují hluk v expozici na minimum.
Zdají se vám stížnosti na chování návštěvníků planým moralizováním? Pak vězte, že gorilí skupiny žijící v chráněném a klidném prostředí mají jednoznačně větší reprodukční úspěšnost.
Nezapomeňte se podívat na nový pondělní díl Odhalení plus. Tentokrát ponese název "U okénka je nejlépe".
