Ondřej Konrád: Další šance pro církevní restituce?

5. květen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02329911.jpeg

Dnes už přežívá poměrně málo politických evergreenů, tedy nevyřešených otázek, které bezmála dvě desítky let strany z nejrůznějších důvodů odsouvaly a stále ještě odsouvají stranou. Vedle spíš už komické imunity zákonodárců je to záležitost z mnoha hledisek podstatnější, a to totiž majetkové vypořádání se státu s církvemi. Mluvilo se o něm už tolikrát, že nynější obnovené pokračování debaty širší veřejnost vnímá zatím spíš okrajově. Ale politikum je to pořád nesporné, byť se k církevním restitucím už levicová sociální demokracie nestaví tak negativně, jako tomu bylo za Zemanovy vlády. Kdy kupříkladu tehdejší ministr kultury Pavel Dostál vyjadřoval vyslovenou nechuť hlavně k církvi katolické, o níž jde ovšem především.

Zatím nejdál dospěl k všeobecně poměrně přijatelnému řešení Topolánkův kabinet, který počátkem roku 2008 schválil návrh na vrácení třetiny církevních fyzických majetků a hodnotu zbývajících dvou třetin – šlo o více než 80 miliard korun – měl stát splácet během následujících šedesáti let. I s úrokem by suma byla ovšem podstatně vyšší, asi 270 miliard korun. Ale po přechodném dvacetiletém období by stát zároveň přestal církve financovat. Předloha, vypracovaná už do paragrafové podoby, ale vzala za své, když se proti postavila skupinka pravicových poslanců ODS s Vlastimilem Tlustým v čele. S vedením strany nesmiřitelně rozhádaný ex-ministr financí Tlustý, jemuž hrozil definitivní politický pád, možná doufal, že bude vypadat jako rozvážný strážce státní pokladny a že to navíc zabere u části proticírkevně naladěných občanů. Slibně vyhlížející dohoda tedy padla, ale Tlustý tím nic nezískal a do vysoké politiky se už skutečně těžko vrátí. A po konci Topolánkovy vlády (ke kterému Tlustý také přiložil polínko), se zase nedalo čekat, že si restituce vezme na odpovědnost přechodný tým premiéra Fischera. A tak musel problém čekat na opět plně politický kabinet.

Ještě v průběhu loňského rokování o vytvoření koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných bylo řečeno, že je třeba problém řešit co nejdříve, aby mohlo dojít k odluce státu a církví, a premiér Petr Nečas se pak s arcibiskupem Dominikem Dukou před koncem roku dohodli na tom, že budou vytvořeny příslušné vyjednávací týmy jedné i druhé strany, které by měly najít cestu k určení poměru mezi vraceným majetkem a finančním narovnáním. Jedno kolo rokování komisí už proběhlo minulý měsíc, nyní nastává další a mezitím se objevily informace o rámcových představách řešení. To spočívá podle ministra kultury Jiřího Bessera, pod jehož úřad církve spadají, v tom, že se vláda nechce vracet k oceňování komunisty kdysi zabaveného majetku a bude vycházet z čísel v návrhu z roku 2008. Ale jde jí především o už zmíněnou změnu poměru. A to tak, že by se vracelo více nemovitostí, lesů nebo pozemků a vyplácelo následně méně peněz ze státní kasy. Která samozřejmě nemá nazbyt. V tom se údajně koaliční strany shodují, i když postoj Věcí veřejných není zatím zcela jasný a strana zřejmě bude trvat na tom, aby se peněz dávalo církvím pokud možno co nejméně. Ale navrhovaný nový model by snad mohla podpořit dokonce i sociální demokracie. I ona totiž dobře ví, že bez zákona o církevních restitucích budou mít stále svázané ruce zastupitelství stovek měst a obcí, které kupříkladu nyní nemohou měnit územní plány.

Cesta k řešení bude ale ještě určitě složitá a prozatímní návrh navýšení nemovitého majetku o asi pět procent, o kterém mluví ministr zemědělství Ivan Fuksa, nemusí být jednak konečný kvůli představám Věcí veřejných a zároveň se také leckomu bude zdát, že jde celkově o až příliš velký objem kupříkladu lesů. Záležet samozřejmě bude také na postoji církví a zejména hlavy katolíků, českého primase Dominika Duky. Který se jeví coby zdatný diplomat a mohl by mít v této věci přece jen konečně úspěch, jehož nedosáhl jeho předchůdce kardinál Miloslav Vlk.

Dodávám ještě, že pokud by ke shodě došlo a restituce se spustila, paradoxně u toho vlastně nebude Strana lidová, která se přitom o tuto věc brala ze všech politických subjektů v zemi nejviditelněji a už od počátku devadesátých let. Nelze ale zároveň zapomenout, že poměrně dost bývalých politiků KDU-ČSL dnes působí v řadách vládní TOP 09.

A zcela na závěr – nejpodstatnější ale bude, jestli se koalice vůbec udrží pohromadě. Pokud by se vlády měla ujmout ČSSD závislá na hlasech KSČM, vše by se – aspoň na nějakou dobu – opět vrátilo kamsi k bodu nula.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Spustit audio