Oldřich Černík
Představitel pražského jara a československý premiér v letech 1968–1970.
Strojní zámečník, tajemník OV KSČ, předseda KNV, tajemník ÚV KSČ, ministr, místopředseda vlády, premiér, znovu ministr a ekonomický náměstek. Tím vším byl ve svém životě jeden z mužů roku 1968 Oldřich Černík.
Profesionálním politikem byl už od roku 1949, do skutečného centra pozornosti se ale dostal až v dubnu 1968. Právě tehdy usedl do křesla předsedy vlády a na několik následujících měsíců se stal jednou z nejpopulárnějších postav pražského jara.
V průběhu sovětské okupace v noci z 20. na 21. srpna 1968 patřil Černík mezi šestici vysokých stranických a státních činitelů, kteří byli zatčeni a odvlečeni do Sovětského svazu. Poté se zúčastnil potupných československo-sovětských jednání v Moskvě a stejně jako téměř všichni ostatní účastníci (s výjimkou Františka Kriegla) podepsal neméně potupný moskevský protokol. Reformy skončily a nastoupila normalizace.
Rok 1970 znamenal konec pro jeho politickou kariéru
Oldřich Černík. Premiér za každou cenu
Strojní zámečník, tajemník OV KSČ, předseda KNV, tajemník ÚV KSČ, ministr, místopředseda vlády, premiér, znovu ministr a ekonomický náměstek. Tím vším byl ve svém životě jeden z mužů roku 1968 Oldřich Černík.
Na rozdíl od ostatním reformátorů se Černíkovi dařilo i krátce po srpnové invazi. Po návratu z Moskvy zůstal v čele vlády. A pozici si udržel i po nahrazení Dubčeka Husákem a nástupu normalizace.
Husákovo vedení ho navíc využilo k řadě nevděčných opatření – k nejznámějším patří krvavé potlačení demonstrací zejména na Václavském náměstí, Tylově náměstí a Národní třídě v Praze u příležitosti výročí okupace v srpnu 1969.
Nakonec se jej vedení KSČ (podobně jako Alexandra Dubčeka) zbavilo – v roce 1970 přišel o všechny politické funkce a nakonec ho vyloučili i z KSČ.
