Okyselování mořské vody dělá z oceánu poušť

02507766.jpeg
02507766.jpeg

K rychlému růstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dochází od dob průmyslové revoluce zejména v důsledku spalování velkého množství fosilních paliv. V posledních letech vědci zaznamenali také jeho vliv na okyselování oceánů. Jaký je, to nám vysvětlil prof. Ondřej Prášil, ředitel Mikrobiologického ústavu AV v Třeboni.

Mořská voda se během posledních padesáti let pomalu ale jistě okyseluje. Je to způsobeno rychlým nárůstem koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Pokud by vývoj takto pokračoval dál, ze současného mořského dna, doslova kypícího životem, se stanou mrtvé pláně.

Do světových moří a oceánů se oxid uhličitý dostává z atmosféry. Do hloubky asi dvou metrů ho zamíchává vítr. Odtud oxid uhličitý klesá do hlubších vrstev. Čím více je ho v atmosféře, tím více se ho také dostává do vody. S ní pak oxid uhličitý chemicky reaguje, vzniká kyselina uhličitá a voda se okyseluje.

Ondřej Prášil: A to právě ovlivňuje biologické procesy, na kterých jsme svým způsobem závislí.

Speciální bóje sledující pH mořské vody pro U.S. National Oceanic and Atmospheric Administration

Neutrální pH je 7, a mořská voda je stále zásaditá i s hodnotou 8, na kterou se její tzv. potenciál vodíku, neboli pH, posunul v důsledku okyselení. První, kdo okyselování oceánu pocítí, jsou organismy, které tvoří uhličitanové schránky.
Ondřej Prášil: Korálové útesy jsou tvořeny živočichem, který si vytváří vápenatou schránku, a řasou, která uvnitř živočicha žije a která mu dodává uhlíkaté sloučeniny.

Těmto organismům se schránka začne v kyselejším prostředí chudším na uhličitany rozpouštět.
Ondřej Prášil: Tyto organismy bude stát stále více energie ty schránky postavit. Čili oni třeba nakonec tu schránku postaví, ale zaprvé ta schránka nebude vypadat tak jak má, což může mít pro ten organismus přímý důsledek, že nepřežije, nebude se moci reprodukovat jako doposud, bude vystaven stresu a jeho šance na přežití se s níží,

Vědci dokonce předpokládají, že některé druhy už velmi brzy, třeba v horizontu 50 let, úplně přestanou schránky tvořit.
Ondřej Prášil: Už dnes je prokázáno, že u některých druhů korálů schopnost tvorby schránek klesá. To znamená, že korálové útesy se začnou rozpadat, nebudou se dále zpevňovat. A místa, která známe jako turisticky zajímavá, ztratí svoji bohatost.

Změny pH povrchové vrstvy moří způsobeně člověkem vypouštěným oxidem uhličitým mezi lety 1700 a 1990

Jak by se mělo do budoucna postupovat, aby k těmto změnám nedocházelo?
Ondřej Prášil: Skutečně je důležité snižovat emise a mít nějaký cíl jejich snížení, protože se ukazuje, že v mnoha aspektech života na naší planetě dojde k velkým změnám. Ať to bude zmíněné okyselování či další změny způsobené změnou klimatu. Změny to budou velké, budou rychlé a z tohoto hlediska je důležité dělat cokoliv pro zmírnění následků - tedy zastavit emise oxidu uhličitého do atmosféry.

Důležité je také si uvědomit, že změny , které v současnosti probíhají, jsou extrémně rychlé.
Ondřej Prášil: Například víme, že na naší planetě došlo už jednou k velice výraznému oteplení, bylo to zhruba před 55 miliony lety, to oteplení ovšem nastalo v průběhu řekněme 20 tisíc let. To, co zažíváme dnes, stejně velké oteplení, ale uskutečňuje se během sta či dvou set let.

Tedy zhruba desetkrát rychleji než změny, ke kterým docházelo v minulosti přirozeným způsobem.