Okultista a udavač s geniální pamětí Jiří Arvéd Smíchovský

Byli to skvělí pozorovatelé s geniální pamětí, uměli se pohybovat ve společnosti a byli svým způsobem nenápadní. Svědomí jim ale mnoho neříkalo. Tyto vlastnosti oceňovali nacisté a později i komunisté. Konfidenty z protektorátu hojně využívala Státní bezpečnost, byli jich podle historiků stovky.

Jeden z nejbizarnějších udavačů byl okultista, milovník černé magie, mimořádně vzdělaný člověk s geniální pamětí Jiří Arvéd Smíchovský. Současní esoterici o něm píší jako o Faustovi z Prahy, dozorci z Mírova si ho museli pamatovat jako blázna, který na sobě spáchal rituální obřízku.

Jiří Arvéd Smíchovský bojoval za první války na italské frontě, desertoval, schovával se v Pise a tehdy začal údajně pracovat pro italskou tajnou službu. Po válce dokončil studia práv v Německu a filosofii ve Francii. Mluvil osmi jazyky, což souviselo s jeho geniální pamětí. Zajímal se o tehdy velmi módní okultní nauky, kabalu a hermetismus. Uvádí se oněm, že byl zednář. „Těžko říct, co všechno je pravda a jestli to o sobě šířil on nebo druzí." říká historik Dalibor Státník, který studoval jak spisy, které na Smíchovského vedla tajná policie, tak spisy soudní.

Nikdo netušil, že právě Smíchovský je udavač

Ke Smíchovskému se dostal historik Státník spíše náhodou, když studoval způsob práce poválečné tajné policie a Státní bezpečnosti. „Podle mě to byl trend, nacistické konfidenty využívala komunistická Státní bezpečnost systematicky a cíleně." Smíchovský historika zaujal jako velmi rozporuplná postava s nesmírně zajímavým osudem. S německou tajnou službou Sicherheistsdienst začal spolupracovat hned na začátku okupace, ta mu zřejmě zařídila práci v univerzitní knihovně, kde studoval zednářskou a okultní literaturu. „Byl nasazený na české okultisty a udával je. Pak ještě chodil za jejich příbuznými, že jim pomůže a ti vůbec netušili, že právě Smíchovský je udavač," říká historik Státník.

Po nocích se Smíchovský věnoval pitkám se svými podobně založenými kumpány a vzhledem ke svému vzdělání byl vyhledávaný společník. Svoji roli hrálo i to, že účty za Smíchovského platila jeho bohatá rodina. Ta byla katolicky zaměřena a patřila k pražské honoraci. Bezprostředně po válce byl Smíchovský zatčený a souzený za kolaboraci. Nově vznikající tajná služba ale využívala jeho schopností a znalostí. „On je do jisté míry učil, jak má tajná policie fungovat. Také udával konfidenty gestapa. Chtěl si zkrátka zachránit holý krk," říká historik Státník.

Jiří Arvéd Smíchovský skončil v roce 1951 ve věznici Mírov, kde si podle Státníka patrně ve stavu šílenství provedl rituální obřízku, dostal infekci a zemřel udušením. Jeho pozůstalost se nezachovala, ostatky kvůli přestěhování vězeňského hřbitova zmizely na neznámém místě.