Okoř, Nový mlýn - zahrada
Když se vydáte téměř pohádkovou stezkou od Kovár směrem na Okoř (cyklistická stezka č. 0077) překrásným údolím podél Zákolanského potoka, asi v půli cesty rozhodně upoutá vaše zraky zahrada, vedle které nelze projít bez povšimnutí, nebo spíše bez zastavení. Tato zahrada v místě zvaném Nový mlýn slouží jako obytný prostor a zároveň jako galerie pod širým nebem.
V roce 1960 mlýn koupil akademický sochař Miroslav Jirava se svou ženou Sidonií. Hledal ateliér a místo pro své monumentální plastiky. Vždy si přál, aby byly zasazeny do krajiny, ne zavřené někde v galerii. V Praze to nebylo možné a toto místo, byť to byla ruina zarostlá nepropustnou buší, ho upoutalo na první pohled. Půvabným stavením, okolní krajinou, blízkostí Prahy, ale zejména vhodnou polohou, protože mlýn se zahradou se nachází v údolí, ale je otevřený slunci. Dalším důvodem byla touha vybudovat si svůj vlastní svět v době normalizace. A tak se z mlýnice stal sochařský ateliér a buš se začala pomalu proměňovat v zahradní galerii. Výsledku však předcházelo mnoho úsilí a času - rekonstrukce stavení, terénní úpravy, postupné budování zahrady.
Postupně i mlýnice začala být Jiravovi malá, a tak se sochařská dílna přesunula na zahradu pod širé nebe. Postupem času se začalo na zahradě žít, protože veškeré činnosti se odehrávaly zde. Sochaření, zahradničení, rozjímání, návštěvy, odpočinek. A to přetrvává do současnosti. S ženou se výborně doplňovali, on dělal sochy a paní Sidonie mu pomáhala proměňovat jeho představy o ráji ve skutečnost. "Ti kumštýři mají úžasnou fantazii. Vidí věci, které si mi nedovedeme ani představit. Jednou jsme seděli na zahradě a on ukázal prstem a řekl, z tohoto místa budeme jednou koukat na hladinu vody." Byť to je nad úrovní terénu." Je až obdivuhodné, jak bez žádných projektů a odborných znalostí dokázal navrhnout a vybudovat kaskádu rybníčků, které jsou napájeny obnoveným mlýnským náhonem. Ani v době povodní se žádný z nich nevylil. A to je jich tam celkem sedm.
Přední část zahrady je víceméně okrasná. Rozlehlý trávník je posetý ostrůvky květin, břehy rybníčků jsou osazeny nejrůznějšími rostlinami, travinami, dřevinami, jsou zde nádherné vzrostlé stromy, které zajišťují společně s potokem a rybníčky příjemné mikroklima, okrasné keře a tomu všemu vévodí sochařovy plastiky. Naleznete tu zkrátka cokoliv. Okrasná část plynule a nenásilně přechází do krajinného rázu, na konec pozemku ohraničeného potokem. Ještě nedávno tato část zahrady byla buší, zarostlá nálety, zaplevelená. Avšak nynější muž paní Jiravové Petr (sochař Jirava již zesnul) se snaží v započaté myšlence pokračovat. Nejen že je také sochař, ale pustil se do kultivace i tohoto původně zarostlého koutu, avšak právě v krajinném duchu, aby nerušil atmosféru místa. A tak zahrada získává další rozměr. Její obrovské kouzlo spočívá právě v tom, že je zde "mnoho světů" a z každého z nich na vás dýchá jiná atmosféra, jiné světlo, vůně, barvy, zvuky. A to v kterékoliv denní době a ročním období. Je výjimečná také dokonalou členitostí terénu a překrásnými průhledy. Ujdete dva kroky a hned se vám naskýtají nové obrazy. Po dalších dvou krocích se perspektiva opět promění.
Charakteristickým prvkem, jenž se v zahradě opakuje, je nespočet posezení, která jsou rozeseta na 2 hektarech v nejrůznějších zákoutích a která se využívají dle toho, kde se zrovna pracuje, nebo odpočívá, kolik je na zahradě lidí a zda je libo slunce nebo stín. Zahrada je také vytvořena s maximálním ohledem ke zvířatům, která se zde usídlila. Tolerují se i ondatry, které spíše škodí a prokousávají hráze rybníků. A ještě jedna zajímavost na závěr - nad zahradou se vypíná úžasná dominanta, která završuje magičnost zahrady, a tou je překrásný viadukt. A až budete pod ním procházet, zastavte se pod jedním z oblouků a zazpívejte si. Má nádhernou chrámovou akustiku. Prý se pod něj chodila rozezpívat i Laďka Kozderková.
