Odpovědi na dotazy - podruhé
Opět přicházíme s odpověďmi na vaše dotazy. Otázky pište do rubriky VAŠE DOTAZY, ne k článku Pro vaše dotazy, který vzniknul jenom proto, aby vám oznámil, že existuje nová rubrika. Rubrika VAŠE DOTAZY je (a vždycky byla) pod rubrikou Více o gorilách! Také prosíme všechny tazatele, aby si přečetli předchozí odpovědi. Pokud se některé otázky opakují, není na ně podruhé brán zřetel (viz např. Messy a její převoz do Prahy).
Proč Kamba znovu pojídá to, co vyzvrací?
Podle Marka Ždánského se jedná o zlozvyk, který se Kamba naučila od ostatních goril ve skupině (hlavně od Shindy).
Další dotaz se týkal se týkal chovu goril v zajetí obecně.
Každé narození, úmrtí a samozřejmě přesuny zvířat mezi jednotlivými evropskými zoologickými zahradami se musí hlásit evropskému koordinátorovi chovu. To je odborník, který z titulu své funkce, například na žádost konkrétní zoo o přemístění gorily, doporučí jinou zahradu, která je pro to konkrétní zvíře nejvhodnější. Samozřejmě bere mimo jiné v potaz i genetický původ dotyčného jedince. Tento evropský koordinátor chovu jednou ročně aktualizuje databázi goril, chovaných v evropských zoologických zahradách, ale tento materiál je určen jenom odborné veřejnosti, takže laik se k němu nedostane. Na otázku, zda je možné přivézt samce např. ze záchranné gorilí stanice do některé ze zoo kvůli zkvalitnění genetického rezervoáru, mi Marek Ždánský prozradil, že přistupovat k tomuto kroku zatím není potřeba, protože gorilí genetický fond v Evropě je zatím v tomto ohledu bez problémů. Teoreticky prý tato možnost existuje, ale i tak je třeba se na problém podívat pohledem případného (převáženého) samečka. Pro něho je život v záchranné stanici pořád lepší než kterákoli evropská zoo. Už jenom kvůli klimatickým podmínkám, které jsou v Africe odlišné od těch evropských. Ale jak už bylo řečeno, genetická příbuznost goril v evropských zoo není v současné době problém, který by bylo třeba řešit, protože gorily se v zajetí zas tak dobře nemnoží!
K dotazu na kvalitu gorilího sluchu a čichu existuje kratší, ale výstižná odpověď, neboť oba smysly jsou u těchto zvířat vyvinuty stejně dobře. Ovšem na hluk způsobovaný návštěvníky zoo si už gorily zvykly a nevnímají ho jako rušivý nebo stresující faktor. Pokud byste měli zájem o více informací, můžete se vrátit k některým starším televizním magazínům Odhalení, nebo článkům, které se věnují gorilímu čichu.
K otázce páření...
Gorilí samice se začnou dominantnímu samci předvádět, "svádět ho" jedině v případě, že jsou právě v říji. V jiných okamžicích k tomuto chování nedochází. No a samec je zase páří jedině, když ho "svedou", takže je jasné, že k páření dochází, jen když jsou samice v říji.
Tatu dostává z rukou svých ošetřovatelů pevnou potravu asi dvakrát denně. Občas si tedy pochutná na banánu, jablku, hroznovém víně nebo mrkvi. Jeho přikrmování je ovšem nepravidelné, protože na tomto způsobu přijímání potravy není nijak závislý a občas si pro své sousto prostě nedojde.
Gorily v zoo není třeba nijak preventivně očkovat!
Co se týká fyzického kontaktu s ošetřovateli, jsou na něj zvyklé všechny gorily v pražském pavilonu (včetně Tatu). Dochází k němu hlavně při krmení z ruky. Každý z ošetřovatelů ale musí svěřená zvířata dobře znát, aby věděl, co si ke kterému z nich může dovolit. Gorily jsou (stejně jako lidé) každá úplně jiná, to znamená, že i fyzický kontakt s nimi je individuální záležitost. Například Kamba si nechá sáhnout i na tlamu, u Shindy by se takový kontakt člověku stoprocentně nevyplatil. Také velice záleží na momentální náladě zvířete. Já sám jsem jednou zažil neplánovaný kontakt právě se Shindou, která pravděpodobně měla chuť "zlobit" zrovna ve chvíli, kdy jsem se neopatrně posadil blízko mříže a při rozhovoru s ošetřovatelkou odvrátil hlavu. Shinda bleskurychle prostrčila celou svou dlouhou paži skrz mříž a chtěla si mě patrně vtáhnout(zase skrz mříž)do vnitřní expozice. Před rozporcováním, na šířku jednotlivých mezer mezi železnými pruty mříže mě tenkrát zachránila žena - ošetřovatelka Míša, které touto cestou dodatečně děkuji!
Další otázka směřovala na to, jak dlouho jsou jednotliví ošetřovatelé zaměstnáni v zoo. Marek Ždánský pracuje v Zoo Praha už 14 let a žádná z jeho kolegyň tu není déle než 5 let.
Velice často se ptáte, proč jsou magazíny Odhalení vysílány nepravidelně a proč byly zkráceny. Nasazení těchto magazínů je zcela v kompetenci České televize, která si sama rozhoduje o umístění všech pořadů ve vysílacím schématu. Od září se ČT rozhodla vyčlenit pro magazín Odhalení cca 3 minuty. Tvůrčí tým Odhalení nemá na tyto záležitosti žádný vliv!
Posledním dotazem, na který teď odpovíme, bude opět otevřená otázka orangutanů v pražské zoo.
Odhalení je projekt, který se od začátku zabývá gorilami, takže nemůžeme plnit přání jednotlivců a začít se, byť jenom občas, věnovat orangutanům. Pak bychom totiž možná zklamali ty, kteří by si přáli vědět něco víc o šimpanzích atd. Zatím tedy zůstáváme u goril!
