Odhalení Stalinova pomníku - 1955
Začátek května roku 1955 byl v jistém ohledu výjimečný. Nikoli samozřejmě proto, že se prvního května, stejně jako v letech předchozích, konal ve všech československých městech pompézní průvod na oslavu Svátku práce; do jeho oslav se v tomto roce připojily i instituce, u kterých by to nikdo nečekal – v roce 1955 zasvětila totiž katolická církev 1. květen svatému Josefu Dělníkovi.
Onen den nebyl výjimečný ani proto, že předznamenával nastávající mohutné oslavy 10. výročí osvobození země Sovětskou armádou. 1. květen 1955 se do našich dějin zapsal především tím, že toho dne byl na letenské pláni v Praze slavnostně odhalen monumentální pomník Josefu Visarionovičovi Stalinovi.
Monstrózní sousoší, vysoké třicet metrů, složené z 235 opracovaných žulových kvádrů, však neskonalou lásku a vděčnost všemu sovětskému lidu připomínal nikoli na věky, ale pouhých 7 let. Pomník byl budován od roku 1952 a měl se stát největším monumentem oslavujícím Stalina v celém světě. Tak se tomu také v květnu 55 stalo. Ale pouhý rok po odhalení sousoší zazněla na XX. sjezdu sovětských komunistů kritika Stalinova kultu. Záhy poté bylo rozhodnuto, že socha bude zlikvidována. To však trvalo ještě 7 let.
Vraťme se však do atmosféry 1. května roku 1955. V té době byla už známa zpráva, že autor pomníku, sochař Otakar Švec, spáchal tři dny před odhalením sousoší sebevraždu. To však slavnostní náladu onoho prvního květnového dne nijak nepokazilo. Hlavním řečníkem na slavnosti byl tehdejší náměstek předsedy vlády a člen ÚV KSČ Václav Kopecký.
O několik dní později se k odhalení Stalinova pomníku vyjádřil ve svém pravidelném pořadu Na okraj dne ministr bez portfeje, akademik Zdeněk Nejedlý.Gigantická socha generalisima Stalina byla odstřelena dynamitovými náložemi a posléze rozebrána v roce 1962.