O prožidovských sympatiích Vladimira Putina
Ve vlně všeobecné kritiky odstupujícího ruského prezidenta Vladimira Putina kvůli omezování svobody a demokracie zazněla nečekaně pochvalná slova z Izraele. Deník Ha-arec konstatuje, že ruský vládce nikdy nebyl a není antisemita, přestože antisemitismus má v Rusku dlouhou tradici a Sovětský svaz, pro jehož tajnou službu Putin pracoval jako agent, židovský život omezoval, jak mohl.
Jeden židovský politik se jednou na tento paradox Putina zeptal a prezident odpověděl, že Židy pronásledovala domácí sekce KGB, zatímco on pracoval pro její zahraniční špionážní službu. To sice není tak docela pravda, protože Putin před nasazením do NDR pracoval i pro KGB v Leningradu, nicméně nelze popřít, že po celých osm let v úřadu prezidenta zastával výrazně prožidovský postoj. Připouštějí to i neúnavní kritikové Putinova přístupu k demokracii, jako je bývalý izraelský ministr a dříve sovětský disident Natan Šaranski.
Za Putinovy vlády v Rusku vzniklo a rozkvetlo mnoho židovských institucí, a přestože antisemitismus nezmizel, řada židovských představitelů v zemi, z nichž zdaleka ne všichni jsou Putinovi příznivci, zdůrazňuje, že prezident chová k vrozenému ruskému antisemitismu nulovou toleranci, a to v této zemi není žádná maličkost. Už ruští carové - až na několik světlých výjimek - přijímali antisemitské zákony, které Židy stavěly do podřadného společenského postavení a nutily je žít výhradně v takzvané oblasti židovského osídlení stranou větších měst. V Rusku pravidelně docházelo k pogromům a objevovala se obvinění z rituálních vražd, která přicházela z nejvyšších míst, jen aby uspokojila masy. V oněch dobách vzniklo rčení: "Bij Židy a zachráníš Rusko."
Ještě horší byl Stalin. Při jeho vražedných čistkách hrál antisemitismus hlavní roli a jeho židovský stihomam v posledních letech života vedl k soudním procesům s lékaři. Řada historiků je přesvědčena, že Stalin před smrtí plánoval hromadné vyhnání Židů z Ruska do východních států sovětského impéria. Antisemitské tendence ruských diktátorů však mohou sotva někoho překvapit, když uvážíme, jakému lidu vládli. Mít prožidovské sklony je dozajista politickou přítěží v zemi, kde jednou z nejvíc očerňujících pomluv vítězného prezidentského kandidáta Dmitrije Medvěděva, s kterou přišly nacionalistické strany, bylo, že je židovského původu.
Jak lze vysvětlit Putinův filosemitismus? Někteří spatřují jeho kořeny v dětství v Leningradu, kde měl Putin mnoho židovských kamarádů, sousedů i učitelů. I když je to však nepochybně pravda, Putin je sotva sentimentální stvoření. Mnoha židovským představitelům, s nimiž se setkal v prezidentské funkci, řekl, že podle jeho názoru byl jednou z hlavních politických chyb sovětského komunistického vedení zásah proti židovským organizacím a jejich kulturní činnosti a podezřívavý přistup ke kontaktům sovětských Židů s Izraelem i ostatním světem. Putin považuje vystěhování zhruba dvou milionů Židů do Izraele, Severní Ameriky a Německa za ztrátu vysokoškolsky vzdělaných občanů v produktivním věku. Za jeho vlády vznikla řada oficiálních i polooficiálních organizací, jejichž cílem je udržovat styky s vystěhovalci a případně je přesvědčit k návratu do vlasti. Ministerstvo zahraničních věcí dokonce začalo finančně podporovat židovské kulturní akce pro ruské Židy v zahraničí, jako například chanukový večírek v Berlíně.
Všichni však samozřejmě nemají stejný názor. Někteří odborníci tvrdí, že v Rusku neklesá množství antisemitských incidentů, a jiní zase spatřují znepokojivý podtón v neúnavném pronásledování oligarchů z Jukosu, z nichž většina je židovského původu. Putin také cynicky využil antisemitismu k útoku na svého rivala, ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, když ho obvinil, že je pod "sionistickým vlivem". Další zase namítají, jak může být Putin prožidovský, když navštěvuje íránského prezidenta Ahmadínežáda, staví pro Írán jaderný reaktor a dodává mu jaderné palivo.
Na všechny tyto otázky však existuje odpověď. Ani Putin nedokáže vymýtit tisíciletou ruskou tradici antisemitismu. Oligarchové, které sesadil, se etablovali jako jeho političtí soupeři; a židovský původ má i mnoho oligarchů, kteří se těší přízni Kremlu. Ani Írán, ani Spojené státy oficiálně Rusko nekritizovaly za jeho styky s Íránem, a někteří představitelé se dokonce domnívají, že Putin by tak mohl Teherán účinně regulovat a zabránit mu, aby nezašel příliš daleko. Navíc také samozřejmě klade ruské zájmy na první místo. Pokud by bylo v ruském zájmu využít styky s židovskými organizacemi k vlastnímu prospěchu, bez váhání to udělá. Putin využívá pravidla "rozděl a panuj" - Židé, kteří stojí při něm, se těší jeho přízni, a oponenti jsou v nemilosti.
Možná by bylo přesnější označit Putina ne za prožidovského, ale za člověka bez antisemitských komplexů jeho předchůdců. Jako vypočítavý politik dobře ví, jak podstatnou měrou přispěli Židé v průběhu staletí k bohatství Ruska a jaký vliv mají židovské organizace na mezinárodní scéně. Až Putin opustí prezidentský úřad, bude premiérem a zcela určitě zůstane v Rusku hlavním zdrojem moci. Bude i v budoucnu spolehlivým spojencem, ptá se Ha-arec. Předpovídat budoucnost je hloupé, ale je užitečné pamatovat si jedno: židovské komunity vzkvétají nejvíc v demokratických společnostech a nejhorší perzekuce se dějí v diktátorských režimech. Po krátkém koketování s demokracií dnes Rusko znovu pevně stojí na cestě k autokracii a volební korunovace Medvěděva je toho názorným příkladem, uzavírá server.
