O přívětivých krajinách našeho domova
V dějinách naší země – a neméně tak v historii našeho rozhlasu – se pravidelně opakovaly situace, kdy dění, jež státem zmítalo, vedlo k potřebě vrátit posluchačům vědomí základních hodnot, posílit jistoty, jež byly roztřeseny nebo dokonce rozvráceny. Není jistě sporu o tom, že podobným časem, který volal po připomenutí oněch základních hodnot, bylo období konce 60. let.
Ve zvratech, k nimž v tom období docházelo, přinesl tehdejší Československý rozhlas a jeho literární redakce pořad, který přiváděl posluchače k zamyšlení nad hodnotou domova, vnitřními souvislostmi, jež pro každého nás, kteří jsme se zde narodili, jsou spojeny s určitým koutem naší vlasti. Onen pořad se jmenoval Místopis srdce. Měl podtitul: O domově svého srdce hovoří…. a zde zaznělo vždy jméno nějaké významné osobnosti především českého literárního světa. Pořad se vysílal pouze rok – od jara 1968 do jara 1969. Jeho duší, tím, kdo vybíral a zval hosty do studia, aby se vyznali ze své lásky k přívětivým krajinám svých srdcí, byla skvělá redaktorka literární redakce Dagmar Hubená.
Z uvedeného pořadu si připomeneme 3 ukázky. V první z nich uslyšíme velmi zdařilou znělku pořadu a pak hlavně hlas paní Dagmar Hubené. Uvádí první z pořadů Místopis srdce, ve kterém dostal slovo básník Vilém Závada. Z tohoto pořadu, stejně jako z dalších, si tu poslechneme úryvek.V červnovém vydání Místopisu srdce (stále jsme v roce 1968) promluvil autor, který byl prozaik, současně však celý svým založením přírodní lyrik. Zavedl posluchače na jižní Moravu. Byl jím Jaromír Tomeček a opět si poslechneme, jak ho Dagmar Hubená v úvodu pořadu představila.
Další z autorů, kteří vystoupili v pořadu Místopis srdce, přinesl posluchačům nostalgii vzpomínek na místa, jež byla svědky prvních lásek. Je to obraz neobyčejně barevný… Jak nám opět prozradí Dagmar Hubená, tímto autorem je Jaroslav Putík. Prozaik, který zemřel letos na konci října ve věku 90. let. Nahrávka, kterou zde slyšíme však opět pochází z poloviny roku 1968.
