O povolání

Proto můžeme chápat pojem povolání šířeji než jenom povolání k duchovnímu stavu. Jsem totiž přesvědčen, že do každého stavu, do každé profese potřebuje člověk ono Vocatio Dei, tedy jakýsi mandát od Stvořitele.

Apoštolové v 5. kapitole Skutků apoštolských vysloví větu, že je třeba více poslouchat Boha než lidi. Ta věta ve své jednoduchosti je nesmírně úderná. Nejen, že vyjadřuje jasné přesvědčení, že Bůh je, ale že ho navíc je nutné i poslouchat. Že tedy do našeho prostoru a času, do našeho života něco vyslovuje, a že toto jeho slovo není jen informací, ale i formací.

Mimoděk vzpomínám na námitky mých nevěřících přátel, kteří o věřících, a tedy i o mně, smýšlí jako o snílcích, kteří si něco klamně představují, a nic nevědí o tom, jak to ve světě skutečně chodí a nebo to jsou takový slaboši, kteří potřebují nějakou berličku, jinak by se zhroutili. Ani jedno ani druhé nelze vyslovit paušálně. Snílci? Spíše naopak. Vsadím se, že se mnohem častěji než nevěřící dívám na Kristův kříž, který je právě tou realitou světa, kde spravedlnost umírá a nepravost vítězí. V každé tragedií, v každé válce, v každém lidském utrpení je přítomen tento Kristův kříž. To není útěk od světa, ale naopak hluboké chápání skutečnosti. A do ní patří i realita duchovní, Bůh.

Chudáčci? Inu tak už to na tom světě chodí, že každý se o něco v životě opírá. Někdo o svou rodinu, někdo o svou profesi, někdo o svou hospodu, někdo o svou největší zálibu. Kdosi řekl, že velikost člověka se dá měřit podle toho, o co se v životě opírá.

Vraťme se však k naším úvahám o povolání. Povolání, jako volání Boha k určité náplni života. A to nikoli všeobecně, ale zcela konkrétně. Ke zcela konkrétní profesi.

Když bylo po pohřbu Ježíše z Nazareta a jeho učedníci se vzpamatovávali z toho šoku, nalezli prázdný hrob. Ježíš se jim dokonce ukázal, ale stále tomu nemohli uvěřit. Řekněme, že nebyli ještě sto do svého prostého realismu vpustit ještě realismus duchovní. 21. kapitola Janova evangelia to popisuje slovy, že učedníci seděli pohromadě a rozvažovali co budou dělat. Představme si to. Prožili zajímavé asi tři roky, pak velmi intenzivní tři dny, a teď je to najednou snad i všechno jinak. Ale co to znamená pro můj život? Petr zřejmě usoudí, že žádný. Proto řekne: "Půjdu lovit ryby." Ostatní mu dají za pravdu a řeknou: "I my půjdeme s tebou." Každý se vrátí ke své profesi, od které byly po nějaký čas Ježíšem vyrušeni. Ale teď se k ní mohou v klidu vrátit.

Ale to už Ježíš stojí na břehu, oni ho nepoznávají a on na ně volá: "Nemáte něco k jídlu?" Jinými slovy: "Jak jde lov, jak se daří práce"? "Nic nemáme", zní odpověď. Ježíš jim poradí, co mají udělat a už tu síť s rybami nemohou ani utáhnout. Co nám to říká? Že je třeba více poslouchat Boha než lidi. Teprve na jeho slovo se práce daří, teprve, když on řekne, pak jsem rybářem úspěšným.

A v tom Ježíše poznají a už spěchají ke břehu. Tam se setkají u rozdělaného ohniště s připravenou snídaní a nikdo se ho nezeptá, kdo jsi; prostě věděli, že je to Pán; a začne se onen úchvatný rozhovor o Petrově povolání, potažmo povolání všech učedníků. Třikrát Ježíš Petrovi řekne: "Pas mé beránky, pas mé ovce." Vždyť jsem ti přece už jednou řekl, že budeš rybářem lidí. To je tvoje místo. To je tvoje pravé povolání. Od té chvíle Petr už nedělá nic jiného a nechá se klidně i zbičovat, ale nemůže ho odradit už nic, ani mučednická smrt, do které se samozřejmě nikomu nechce, ani Petrovi.

Vrcholí týden modliteb za duchovní povolání. Zamysleme se i nad svým povoláním. Teolog Romano Guardini tvrdil, že spása každého člověka je co nejtěsněji svázána s jeho povoláním. Nejde jenom o tom, že se chová dobře a varuje se zlého, ale přímo i s tím, jaké měl zaměstnání, mám-li to tak říci. Budu spasen právě jako řemeslník, sedlák, matka v domácnosti, učitelka, lékař, sociální pracovnice... Není to jedno, co dělám. Takto chápané povolání je totiž vždy i milost povolání. Stává se božským posláním i v nadpřirozeném smyslu. Zakládá se nejenom na tom, že člověk má nějaké dispozice, vlohy, nýbrž také na tom, že s činností v povolání je spojena i jeho spása. Proto jsou modlitby za povolání tak důležité. Jednak pro věčnou spásu člověka , ale i neméně pro lidskou vydařenost života pozemského.