O pomíjivosti herecké práce…s představitelem krále Miroslava
Kdybychom chtěli připomenout osobnost herce Vladimíra Ráže komukoli, kdo se příliš nevyzná v divadelní historii, pak by nepochybně stačilo jediné – a to bez ohledu na generační příslušnost dotyčného zmínit postavu pohádkového ušlechtilého krále Miroslava. Pochybuju, že by zkušenost ze sledování tradiční vánoční pohádky Pyšná princezna kohokoli minula. Ano, Vladimír Ráž se zapsal do srdcí (zejména těch ženských) snad všech generací právě touto rolí.
Vladimír Ráž se narodil 1. července 1923 v Nejdku u Karlových Var. Během války začal studovat pražskou konzervatoř, ale ta byla nacisty po čase uzavřena, takže dostudoval až v roce 1947. A pak vystřídal několik angažmá - byl členem souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1947-49), Divadla státního filmu (1949-1951) a Hudebního divadla v Karlíně (1951-1954). V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla v Praze – a v tomto souboru zůstal po celý svůj další tvůrčí život, tedy do roku 1993, kdy odešel do důchodu.
Pro svoji sošnou štíhlou postavu a pro zvučný, sytě znělý hlas byl zpočátku předurčen pro postavy „ušlechtilých princů“. Film Pyšná princezna vznikl v roce 1952. O deset let později pak znovu hrál prince – a to ve filmovém zpracování Rusalky. Ve své filmové tvorbě měl na svém kontě pohádek více – hrál mimo jiné ve filmu Byl jednou jeden král, o něco později ztvárnil doktora Soloferna v Hrátkách s čertem.
Zvukový archiv nabízí velmi často možnosti nahlédnout do niterných vzpomínek hereckých osobností. Jen tak se dozvíme drobné, ale podstatné detaily z jejich života. Vladimír Ráž se se svými vzpomínkami v rozhlasovém vysílání nikterak často nesvěřoval. Jednou z cenných výjimek byl pořad „Host do domu" z 27.3.1995, v němž herce zpovídala redaktorka Stáňa Dufková. Z tohoto pořadu pocházejí zvukové ukázky, které dnes stránku doprovázejí.
Součástí úvah, které Vladimír Ráž natočil v době, kdy mu bylo dvaasedmdesát let, byly i reflexe herecké práce, vzpomínky na vzácné kolegy, s nimiž se setkal během svého 40 letého působení na naší první scéně. Půvabné je jeho vyprávění o herečce Zdence Baldové, stejně jako vzpomínka na Rudolfa Hrušínského.
V jediné ukázce si připomeneme podmanivé recitační umění Vladimíra Ráže. V jeho podání si poslechneme báseň Antonína Sovy Zrání ženy. Nahrávka pochází z roku 1987.
Vladimír Ráž zemřel ve stejném měsíci, v němž se narodil - v červenci…konkrétně 4.7. 2000 v Praze. Bylo mu 77 let.
Hrob Vladimíra Ráže na pražském Vyšehradském hřbitově. Foto: public domain