O gorilí vášni pro dobré jídlo (videofejeton)
Znáte přece Kijivu. Své mateřské povinnosti plní naprosto spolehlivě. Ačkoliv je trpělivá, hlavolamy ji nikterak nezajímají, je většinou příliš zaměstnána na to, aby se mořila s nějakým zdlouhavým luštěním.
Vždy k problému přistupuje pragmaticky: "Jestli je v té věci ukrytá nějaká dobrota, nuže sem s ní - tu trubku nebo co to zase pánové z Rozhlasu vymysleli (jak malí Jardové), je třeba vytrhnout, rozlomit nebo roztrhnout, to už mám vyzkoušené."
Jenže je tu ještě ježek v kleci. Jako hlavolam funguje stále bezchybně. Je bytelný a zatím zcela odolává pokusům o poškození. Jeho princip nebyl zatím gorilami odhalen, přesto a nebo právě proto znovu a znovu lákají jeho hladké tyčky všechny členy tlupy. Pravda, jednou se sice podařilo Richardovi otevřít víko hlavolamu, ale i jeho nejzarytější fanouškové museli tehdy uznat, že se tak stalo čistě náhodou. Ani pokus o názornou instruktáž před oknem pavilonu k ničemu nevedl. A tak díky nepoddajnosti tohoto objektu je i Kijivu někdy nucena pustit se do bádání. Pravda, narozdíl od dětí či Richarda jí k tomu nikdy nenutí hráčská vášeň, ale spíše vášeň pro dobré jídlo.
Kijivu měla hlídat obě mláďata, ale přitáhla si na laně ježka v kleci k sobě a pustila se do dolování jablíčka. Úplně propadla bádání, v tu chvíli ji od lovu jablka nedokázal vyrušit nikdo a nic. Působila zaujatě, jako stará dáma nad pletením, která zrovna zkouší nový norský vzor od Boženky od naproti a soustředí se na každé očko složité kombinace. "Tak to ukažte, přece to nemůže být taková záhada. Nebudu se s tím mořit jako Richard, ten starý hračička - vytrhnu nějakou tu tyčku...však ono to půjde...copak jsem dnešní...zkusím to jinak..." Kijivu se snaží ovoce dostat ven za každou cenu, ale na prstech jí zůstává jen pár rozpatlaných kousků a ruce má celé olepené od jablečné šťávy.
"Mami, co to máš?" zajímá se malý Tatu, nakukuje přes mámino rameno a nenápadně Kijivu při tom kouše do srsti. Ta ho, stále zaujatá, odhání, a tak Tatu využívá maminčina soustředění pro věc a jde dělat rošťárny na laně. Moja se taky snaží přijít ke svačině, jablíčko vypadá dobře. "Mami, takhle ne, ukaž, já mám drobnější prsty, vytáhnu to..." Ale Kijivu jako by tušila, že je na tom něco pravdy, nechce hlavolam vydat a dál bojuje. No nic, Moja alespoň využila nestřežené chvilky, aby trochu proškolila bráchu - a vůbec se s tím nemaže! (Úděl mladších sourozenců není jednoduchý, něco o tom vím.)
To už Kijivu používá k dobývání jablka i zuby a konečně přichází úspěch. Jablko, byť po kouskách, dostává ven. "Ani to nestálo za tu námahu, ať si to příště doluje někdo jiný", Kijivu zanechává hlavolam na pařezu a důstojně odchází. "A hele, tamhle leží zelíčko a vypadá čerstvě". Kijivu si pochutnává a vypadá, že právě došla ke zkušenosti, že hlavolamy pro ni opravdu nejsou.
A tak ježek v kleci stále čeká na své odhalení.