O Františku Komendovi
Kromě výrazné reportérské osobnosti, kterou ve 30. a 40. letech představoval v tehdejším našem rozhlase Josef Cincibus, se v druhé polovině 40. let prosadil také František Komenda. Jeho rozhlasové působení však trvalo pouhých 5 let.
František Komenda se narodil v roce 1902 v hornorakouském Steyeru. Vystudoval reálku v Kutné Hoře a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1924 pracoval jako redaktor Lidových novin v Brně (až do roku 1942). Během novinářské praxe se začal seznamovat s profesí rozhlasového reportéra. Z oné doby pochází také první zvuková ukázka Komendova projevu – jedná se o reportáž ze slavnostního uvítání rumunského krále Carola II., který 1. listopadu 1936 dorazil na návštěvu do Brna.
Během válečných let přesídlil František Komenda do Prahy a působil jako redaktor v časopise Československý rolník (1942-44); od 1. 6. 1944 do 15. 2. 1945 pak v deníku Venkov. Předtím, nežli nastoupil do redakce Venkova, byl několik měsíců vězněn v koncentračním táboře. Po návratu, s největší pravděpodobností pod tlakem kolaborantského šéfredaktora agrárního tisku Krychtálka, napsal na konci roku 1944 několik článků, za jejichž obsah byl po válce stíhán a odsouzen. Jeho trest byl však zrušen všeobecnou amnestií.
Ihned po osvobození se Komenda zapojil do reportérské činnosti po boku Josefa Cincibuse a Alfreda Technika. Byli přítomni u všech manifestací, oslav, pietních akcí, obnovení činnosti kulturních a společenských institucí, sjezdů a také při brigádách. Druhá zvuková ukázka pochází z Komendovy reportáže z obnovy továrny ČKD, která byla na konci války po leteckém náletu zničena.
21. února 1948 byl Komenda hlavním reportérem, který přibližoval posluchačům dění na táboře lidu, uspořádaném na Staroměstském náměstí. Vystoupil zde mimo jiné také Klement Gottwald.
V témže roce, tedy 1948, byl František Komenda jedním z členů tvůrčího týmu, který připravoval programovou část pro velkou mezinárodní výstavu rozhlasu (MEVRO), jež se konala u příležitosti 25. výročí zahájení rozhlasového vysílání u nás.
V roce 1950 byl však v době velkých prověrek a kádrových čistek z rozhlasu vyhozen (spolu s celou řadou dalších předválečných reportérů a hlasatelů).
Zahrál si také v jediném filmu – malou roli ve snímku „Racek má zpoždění“, v komedii o náboru pracovníků do dolů z roku 1950.
