O Duchu svatém

30. květen 2009

Když vejdete do katedrály sv. Víta, po pravé straně v první boční kapli si můžete povšimnout monumentální okenní vitráže plnou skvostných barev, kterou vytvořil Max Švabinský v letech 1934-35. Jedná se o biblický novozákonní motiv seslání Ducha Svatého. Událost, která je zásadní pro budoucnost křesťanstva, avšak stejně tajemná a obtížně uchopitelná jako Kristovo zmrtvýchvstání. Ten mimochodem tomuto výjevu předsedá uprostřed nahoře vyobrazen ve své nadpozemské slávě s kněžsky vztaženýma rukama. Doprovázejí ho dva andělé s rozpjatými křídly, jakoby podporovaly sílu vycházející z Kristových rukou. Pomyslný střed celé události je však ve vrcholu prostředí části okna. Výbuch světla, velký třesk znázorněný paprsky různě odstíněné žluté. Těm vévodí velká bílá holubice rovněž s křídly rozpjatými. Duch Svatý.

První, na koho tyto paprsky dopadají, je Ježíšova matka Panna Maria modlící se spolu s apoštoly, jak je popsáno ve Skutcích apoštolů. Petr na okenním výjevu těmto paprskům nastavuje tvář a Jan po pravici Marie je tu v gestu spíše vnitřního uchvácení. Na ostatní apoštoly, na každého zvlášť, pak rovněž dopadá plamínek tohoto podivuhodného světla. A aby to bylo zcela přesné, po stranách této vitráže vidíme jakýsi modrý dým znázorňující hukot z nebe, který této události předcházel a přilákal množství lidí, které se pak hrne z leva i zprava a kterému Petr vysvětluje, čeho jsou svědky. Jeho řeč je v novozákonním kánonu zaznamenána takto:

"Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóela: 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat... Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. David o něm praví: 'Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději,neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach...

Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte."

Tolik malá ukázka. Zítra se tato událost bude slavit ve všech katolických kostelech. Je to 50 den po Velikonocích. I židé 50 den od Velikonoc slaví svátek jménem Šavuot, při kterém si připomínají smlouvu na Sinaji a obdarování Božím zákonem. Jak říkají znalci, židovské Velikonoce Pesach a Šavuot spolu souvisejí a navzájem se doplňují. Jestliže je Pesach v jistém smyslu svátkem "tělesného" vysvobození, platí Šavuot jako svátek duchovní svobody. Tím, že Izrael dostal zákon, Tóru, má otevřenou cestu k životu. Východ z Egypta - domu otroctví byl prvním krokem, přijetí zákona na Sinaji druhým. Jasně se tím říká, že plně ještě nejsme svobodní, když se zbavíme fyzických utlačovatelů. Máme i vnitřní utlačovatele. Lidské slabosti, závislosti, hřích. Šavuot je v tomto smyslu naplněních Pesachu. Cestou k vnitřní svobodě.

Křesťanské seslání Ducha svatého právě v tento den jde však ještě dále. Víme, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, píše apoštol Pavel Galaťanům, nýbrž vírou v Krista Ježíše. Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno, píše Pavel: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili? ...

Tak 50 den po Velikonocích slavíme svátek víry, skrze kterou přijímáme zaslíbeného Ducha. Ten zákon potvrzuje, ale zároveň od něho osvobozuje. Jak se zpívá ve svatodušní sekvenci: "Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít." Nebo jak mysticky vyjadřuje Jan od Kříže ve své poezii: "Milostný prameni, jenž spaluješ tak sladce - v nejhlubším nitru duši závratí - když žár tvůj neraní...." Nebo jak Max Švabinský ztvárnil v prvním okně boční kaple v katedrále sv.Víta.

Svatodušní svátky

autor: Zdeněk Skalický