O dlouhé historii vzácné relikvie jménem Turínské plátno
Turínské plátno – slavná a tajemstvím zahalená relikvie – je opět v centru zájmu. Hlavním důvodem, proč bylo slavné turínské plátno za druhé světové války uschováno v jihoitalském opatství Montevergine, byla prý jeho záchrana před Adolfem Hitlerem, ne před bombardováním, jak se doposud tvrdilo. Nacistický vůdce, který se zajímal o esoteriku a okultní vědy, po této vzácné relikvii s údajným otiskem podoby Ježíše Krista nepředstavitelně toužil. Uvádí to italská agentura ANSA.
"Turínské plátno bylo v tajnosti převezeno do svatostánku v opatství Montevergine na přímé nařízení vládnoucího italského rodu Savojských a Vatikánu. Oficiální verze říkala, že má být ochráněno před bombardováním v Turíně. Ve skutečnosti bylo převezeno do úkrytu před Hitlerem, který jím byl zjevně posedlý.
Když v roce 1938 navštívil Itálii, lidé z jeho nejbližšího okruhu se tu vytrvale snažili vyzvědět nejrůznější informace ohledně turínského plátna," řekl benediktýnský mnich z opatství Montevergine Andrea Davide Cardin v rozhovoru pro časopis Diva e Donna. "V roce 1943 pak němečtí vojáci prohledávali i kostel v Montevergine. Mniši tehdy předstírali, že se zaníceně modlí a nevnímají okolní svět. Vlastními těly tak ochránili oltář, v němž byla relikvie skryta. Jen díky tomu ji Němci neobjevili. V roce 1946 se opět vrátila do Turína, jak nařídil poslední italský král Umberto II. Savojský a je dodnes uschována ve zdejší katedrále," vzpomínal Cardin.
Vzácné turínské plátno si v katedrále mohou zájemci prohlédnout od 10. dubna do 23. května v rámci zvláštní výstavy, informuje agentura s tím, že veřejnost je uvidí poprvé od jeho nejnovější restaurace v roce 2002. Za posledních 100 let ho návštěvníci mohli spatřit jen pětkrát. Očekává se, že výstava přiláká asi dva miliony zájemců z celého světa. Na plátně je podoba vysokého dlouhovlasého muže, který má na boku, chodidlech a zápěstích patrné krvavé rány. Autenticita turínského plátna zůstává nevyřešenou otázkou. Experti zatím nedokázali plátno datovat ani přesně určit, jak byl otisk proveden.
V roce 1988 použil mezinárodní tým vědců na určení stáří plátna radiokarbonovou metodu. Usoudili tehdy, že látka pochází z doby mezi lety 1260 až 1390 a jde tedy o obdivuhodný padělek ze středověku. Další experti to zpochybnili především kvůli znečištění vzorku, které prý výsledky mohlo ovlivnit. V roce 1999 jiná skupina odborníků datovala relikvii do 7. století.
Studie publikovaná o šest let později v mezinárodním vědeckém časopise Thermonautica Acta zase uvedla, že plátno je staré 1300 až 3000 let, a ostře kritizovala výsledky z roku 1988.
Autor této studie Raymond Rogers například napsal, že v roce 1988 byly pro testování použity nepůvodní kousky látky - údajně záplaty z novějšího plátna.
Agentura připomíná, že turínské plátno vystřídalo mnoho míst a majitelů, než se ve 14. století dostalo do Francie. Francouzské klarisky ho pak po mnoho let opatrovaly v jednom ze svých klášterů. V roce 1532 však plátno poškodil požár. Jeptišky se potom snažily vzácnou relikvii opravit a přišily na ni asi 30 záplat. V roce 1578 plátno získal turínský arcibiskup od dynastie Savojských a od té doby je – jak už bylo zmíněno - ve zdejší katedrále.
