O chytré vráně

16. říjen 2002

Vrány Betty a Abel zvědavě okukují plastikový válec. Hluboko uvnitř vězí balíčky s lahodnými semeny. Jenže jak se k nim dostat? Zobák nebo prst nestačí, jsou příliš krátké. Abel zvědavě zkoumá kousky drátu, které leží opodál. Jeden je rovný, druhý je zahnutý do tvaru háčku. Abel neváhá ani chvilku. Uchopí do zobáku drátěný háček a po chvilce lopocení už hoduje na sladkých semenech. Na Betty zbyl jen rovný drát. Chvilku si ho smutně prohlíží a pak se pustí do práce. Přidrží si drát nohou a zobákem ho usilovně ohýbá. Konečně je se svým výrobkem spokojená a vzápětí si i ona vlastnoručně vyrobeným háčkem vyloví z plastové trubky porci semen.

Zoolog Alex Kacelnik tehdy nevěřícně zíral na Betty hodující na semenech. Byl to on, kdo strčil vranám oblíbenou pochoutku na nepřístupné místo. Poskytl také ptákům vhodné a nevhodné nástroje v podobě zahnutého a rovného kusu drátu. Zajímalo jej, jak si vrány poradí a jestli si vyberou správné "nářadí". - Ani ve snu by mě nenapadlo, že si Betty háček prostě vyrobí, žasl zoolog.

Betty a Abel

Následující pokusy rozptýlily jakékoli pochybnosti o Bettiných schopnostech. Vrána si dokázala vyrobit drátěný háček vždycky, když to potřebovala. Vrány patří v ptačí říši mezi nejchytřejší stvoření. Oxfordské pokusy Alexe Kacelnika jasně prokázaly, že dovedou ještě více, než jsme si mysleli. Umějí vyrobit plně funkční nástroj z materiálu, s kterým se nikdy žádná vrána nesetkala. V novokaledonských pralesích se nenajde nic, co by po ohnutí pevně drželo nově získaný tvar. Až doposud jsme podobnou schopnost připisovali jen člověku a šimpanzům. Teď ji musíme přiznat i tvorům s "ptačími mozky", což pro některé z nás může být hořká pilulka. Americké sojky si například pamatují desetitisíce úkrytů se zásobami potravy na zimu a jsou schopny je vyhledat s devadesátiprocentní účinností i po týdnech a měsících. Kdo by nechtěl mít stejně dobrou paměť na to, kam co dal?

Spustit audio