Numeri (4. kniha Mojžíšova)

Kniha je rozdělena na 36 kapitol. Hebrejský název knihy je Bemidbar a znamená "Na poušti". Je odvozen z prvního verše knihy a vystihuje prostředí, do kterého je zasazen děj knihy. V řecké Septuagintě se kniha jmenuje Arithmoi = "Počty" a odsud přes latinskou Vulgátu se dostaneme k dnešnímu názvu Numeri.

Obsahově se dá kniha rozdělit na tři části. Kap. 1 - 10 tvoří závěrečnou část Kněžského zákoníku, který začal již v 25. kapitole Exodu. 10. až 20. kapitola obsahuje narativní texty o putování Izraele pouští a od kap. 20 se vypráví o proniknutí Izraelitů do Zajordání a obsazení kenaanských měst. Narativní část knihy tedy popisuje přechod od staré generace, která vyšla z Egypta a zhřešila na poušti, k nové generaci, která došla do země zaslíbené.

K významným částem knihy patří tzv. nazírský řád s áronským požehnáním (Nu 6), zřízení tzv. útočištných měst (Nu 35), kam se mohl provinilec uchýlit před krevní mstou pozůstalých, reptání putujících Izraelitů a vzpoura proti Mojžíšovi (Nu 11), Mojžíšova nevěra, kvůli které nakonec on sám neměl vstoupit do zaslíbené země (Nu 20), oddíl o měděném hadu (Nu 21) a soubor příběhů o Balákovi a věštci Bileámovi, který místo aby Izraeli zlořečil, jej nakonec požehnal (Nu 22 - 24).

Teologický důraz knihy spočívá v Hospodinově péči o putující lid navzdory jeho nevěrnosti a reptání.