Nový úkol - kdo se dostane k dobrotám?
Vždy když vymyslíme gorilám nějaký úkol, překvapí nás svou vynalézavostí, nebo se dozvíme více o vztazích, které v tlupě panují. Tentokrát jsme si pro gorily připravili nový experiment, po dlouhé době ve venkovním výběhu.
Pokus tvořily tři novodurové trubky o délce asi 15-20 cm a průměru zhruba 6 cm. Pro každou z nich jsme sázecím kolíkem vyhloubili důlek, trubku jsme do něj pomocí kladívka pečlivě zabudovali, takže vznikly jakési hluboké golfové jamky. Ty jsme naplnili dobrotami - ovocem, rozinkami a ořechy. Pak stačilo už jen čekat, zda si po příchodu do výběhu gorilí rodina "návnady" všimne a kdo bude při dobývání pochoutek rychlejší a nápaditější. Předpokládali jsme, že vydolovat laskominy ze samého dna není jednoduché, a byli jsme zvědavi, jak si gorily v takové situaci poradí.
Marek Ždánský tipoval, že úspěšnější bude Richard, již mnohokrát prokázal značnou míru invence a umí si pomoci jednoduchými nástroji. Petr Rajchert vsadil na schopnosti Shindy. Po příchodu do výběhu udělala ale Shinda chybu. V první chvíli si ovoce nevšimla a místo s trubkami přeběhla. Toho využil Richard. Jako vždy oblast obsadil, ostražitě si ji hlídal a zaháněl ostatní. Jedl ovoce, na které bez problémů dosáhl prsty, labužnicky vyjídal rozinky a zvládl rozlousknout pár ořechů. Jedna z jamek byla ovšem umístěna blízko vody, u elektrického ohradníku. Richard je statečným ochráncem tlupy, ale z vody má respekt a drží se od ní dál. Tuto jamku proto nebránil a Shinda hned volné možnosti využila a z jamky ujedla. Přišla i Moja, odměnou za odvahu jí bylo jablíčko.
Richard je sice po chvilce opět odehnal, žádné nevítané strávníky nechtěl u jamek tolerovat, bylo ale vidět, že si není jist co dál. Na dně jeho dvou důlku zůstalo přece jen dost dobrot a nevěděl, jak se k nim dostat. Seděl u nich, otrhával trávu v okolí a přemýšlel. A pak se zvedl, a odešel stranou - zda rezignoval nebo šel hledat nějaký vhodný nástroj si můžeme jen domýšlet.
Teď ovšem přišla chvíle pro Kijivu. Celou dobu situaci jen pozorovala, po Richardově odchodu však přišla s přehledem k oněm záludným trubkám a jednu po druhé ze země jednoduše vytáhla, navíc tak šikovně, že v nich zůstaly i dobroty. Snadno si jejich obsah vysypala na dlaň a hodovala. Malá Moja samozřejmě dostala také.
Kamba všechno zápolení o jídlo sledovala z dálky, po celou dobu se pečlivě starala o Tatua a zachovala jako vždy rozvahu.
Naše pozorování tedy přineslo překvapující rozuzlení - oproti očekávání se stala vítězem Kijivu a ačkoliv jí k pochoutkám pomohla hrubá síla, nemohu se zbavit dojmu, že přece jen bylo k takovému řešení potřeba i trochu důvtipu - co myslíte?
