Jaroslav Jordán
Jaroslav Jordán se rozhodl zapojit do osvobozování rozhlasu 5. května, když se po rádiových vlnách šířilo volání o pomoc. Do budovy se dostal po střeše z Balbínovy ulice a s Němci se utkával do pondělí 7. května. Poté, co pomohl raněnému škpt. Svobodovi dostat se do bezpečí budovy rozhlasu, rozhodl se (spolu s kamarádem Janem Komárkem), že budou raněným pomáhat i dále – přenášeli je do aut určených k převozu do nemocnic.
Takto popisuje své první zážitky z bojiště: „V budově nás všechny, kteří jsme se tam dostali, vedl zaměstnanec rozhlasu ke schodišti do Balbínovy ulice, kde byli dva vládní vojáci…bylo nás asi 15–20 mužů. (…) V nižších patrech jsme museli čistit kancelář po kanceláři (…), ve druhém patře jsme použili hydrant, kterým jsme stříkali do prvního patra, kde se Němci nejvíc bránili.“
„V úterý odpoledne byl raněn škpt. Svoboda od luft miny, kterými nás ostřelovali od rozhlasu ke škole na Smetance…odtud jsem ho nes až k rozhlasu, neb jsem byl od něj asi 10 m, když se to stalo.“
Věk v květnu 1945: 37 let
Povolání: dělník
Bydliště: Praha