Prezident Osvoboditel zemřel, oznámil rozhlas

V rozhlasovém archívu se dochovala série vzácných dokumentů, které zaznamenaly atmosféru posledních dnů života prezidenta.

Stav nemocného se v noci z 11. na 12. září 1937 výrazně zhoršil a k lůžku prezidenta na zámku v Lánech byl přizván univerzitní profesor interního lékařství MUDr. Weber. V Lánech byl přítomen i prezident Edvard Beneš.

Od nočního záchvatu již prezident nemluvil, vědomí bylo trvale zastřeno a těžce dýchal.

V deset hodin dopoledne byl do Lán přizván druhý lékař, prof. Kristian Hynek, který ještě téhož dne sdělil tajemníkovi prezidenta: „Je tady věk a příroda se přihlásila o své právo. Lékařská věda nemůže dělat zázraky.“

Zprávy z Lán o stavu vážně nemocného prezidenta byly průběžně telefonovány a telegrafovány do ČTK do Prahy. Odtud je operativně přebíral i rozhlas, který mohl ve vysílání na události nejrychleji reagovat. Bylo zřejmé, že lékaři připravují veřejnost na prezidentův skon.

Poslední Masarykovu noc popisuje ve svých pamětech tajemník prezidenta dr. Antonín Schenk:

„Dojmy z poslední Masarykovy noci se všem přítomným vryly do paměti. Sýček, který se ve dnech, kdy nastalo zlepšení stavu nemocného, odmlčoval, přihlásil se znovu. Krátce před třetí hodinou nadcházejícícho dne se kolem ložnice shromáždili spolu se synem Janem i dcery Alice a Olga, vnučky Anna a Herberta, prezident dr. Edvard Beneš s paní Hanou, předseda vlády dr. Milan Hodža, profesor dr. Kristian Hynek, profesor dr. Arnold Jirásek, dr. Adolf Maixner, ošetřovatelky Miluše Kapsová, Xenie Rodzjanková a Růžena Seifertová. Pro mne přišel krátce předtím sám Jan Masaryk. Když se umírajícímu zastavilo srdce ve 3,29 hodin, dr. Maixner tiše konstatoval: 'Tomáš Garrigue Masaryk právě skonal.'

Členové rodiny přistoupili jeden po druhém a políbili zesnulého na čelo. Vnučky políbily také jeho pravou ruku. I prezident Beneš se dotkl rty zesnulého. Předseda vlády a kancléř se hluboce uklonili. Starší Masarykova dcera přistoupila k oknu u postele a otevřela je. Bylo to výmluvné znamení konce všech obtíží nemocného. Tak je ostatně pochopil i pod oknem stojící legionář od Hradní stráže, která měla za pobytu hlavy státu v lánském zámku čestnou strážní službu u budovy.

Lánským občanům ohlásil konec života jejich význačného souseda po starém venkovském zvyku v časných ranních hodinách hlas umíráčku.

O chvíli později přijal v lánské hale Jan Masaryk pětičlennou delegaci novinářů, aby jejich prostřednictvím uvědomil o skonu T.G.M. i celou veřejnost. Nemám v paměti jeho slova, dojmů bylo v těch chvílích příliš mnoho. Proto cituji Janův výrok, jak ho zaznamenaly noviny: 'Otec skonal 14. září ve 3 hodiny 29 minut… Nezhasl, ale dohořel.'“