Čím jsme to žili
Týden, kdy doznívaly katastrofy Čím jsme to žili – 23
23. týden roku 1989 byl opravdu neradostný. Alespoň perspektivou zpráv z ciziny. Z Číny přicházely stále silně znepokojivé a nepříliš konkrétní informace o počtu mrtvých po brutálním zásahu armády proti protestujícím občanům na náměstí Tien an men, ze Sovětského svazu pak neméně děsivé zprávy o následcích velkého vlakového neštěstí u města Ufa.
Jedna z mála fotografií, jež v Pekingu zásluhou zahraničních novinářů v té době vznikly, ukazuje – byť jen částečně - hrůzný obraz zkázy po vojenském zásahu na největším náměstí světa. Přesto třetí a na čas poslední zpráva rozhlasových novin vztahující se k této události hovoří už o „normalizaci“ poměrů v Pekingu a v celé Číně. Je třeba podotknout, že skutečný počet těch, kteří v důsledku zásahu na Tien an men zahynuli, čínské úřady nikdy nevydaly.
V Sovětském svazu došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod. Došlo k ní v důsledku výbuchu potrubí se zkapalněným plynem, který vyvolal požár dvou vlaků. Nehoda měla neobyčejně vysoký počet obětí. Přesné údaje o tomto neštěstí si můžete vyslechnout v přiložené zprávě Rozhlasových novin ze dne 5. června 1989.
První zprávou, která se vztahuje k tomuto týdnu roku 89 a kterou můžeme – na rozdíl od přechozích – označit na optimistickou (tak ji aspoň vnímala celá řada našinců, kteří si dobře uvědomovali, jaký signál tu dostávají), byla zpráva o výsledcích prvních „polosvobodných“ voleb v sousedním Polsku. S velkou převahou je vyhrála opozice, konkrétně – odborové hnutí Solidarita. Opozice tehdy získala 260 z 261 mandátu. Byl to první pád komunistické strany v celém východním bloku, výrazná předzvěst událostí, jež na podzim pokračovaly v dalších zemí, jež až dosud spadaly do tzv. "sféry vlivu Sovětského svazu".
Následující zpráva – je ze Slovenska, jež tehdy ještě nebylo zahraničím – hovoří jen v náznacích o neobyčejně uvolněné atmosféře, která zavládla na tradičním bratislavském festivalu populární hudby Bratislavská lyra. V té době ještě nikdo netušil, že jde o ročník poslední. Už pouhý výčet jmen pěveckých osobností, o nichž se ve zprávě hovoří (byli zde mimo jiné Vladimír Merta, Jaromír Nohavica, Ivan Hoffman, Iva Bittová, Václav Koubek, Pavel Fait…), naznačují, že tohoto ročníku se účastnila celá řada zpěváků, kteří rozhodně tehdy nepatřili mezi oficiální establishment. Ba naopak.
Z rozhlasových novin se však posluchači nedozvěděli celou řadu dalších pikantností, jež se tehdy na Bratislavské lyře odehrály. Zazpívala zde například slavná folková zpěvačka Joan Baezová, která propašovala na jeviště do té doby nenápadně přítomného Václava Havla. Vzal na sebe roli „bedňáka“, který zpěvačce nosil kytaru….Za tuto skutečnost, současně i za to, že věnovala jednu píseň Chartě 77, Nezávislému mírovému hnutí a disidentu Petru Cibulkovi, sklidila bouřlivý aplaus. Dělo se toho tehdy poměrně hodně, co se silně nelíbilo hojně zastoupené Státní bezpečnosti. Při vystoupení Ivana Hoffmana, při kterém kritizoval tehdejší režim, mu byl na příkaz shora vypnut mikrofon. Ani o tom se ve zprávě Rozhlasových novin nedozvíte nic.
Vzpomeňme ještě dva umělce, kteří se ve sledovaném červnovém týdnu roku 89 ocitli na stránkách novin a v rozhlasovém zpravodajství. V jednom případě to bylo v souvislosti smutné – 6. června zemřel známý operní režisér, dirigent a hudební skladatel Václav Kašlík.
Druhá zpráva z oblasti kultury pak hovoří o tom, že v Praze na Zámeckých schodech byla odhalena pamětní deska malíři, ilustrátorovi a scénickému výtvarníkovi Janu Zrzavému. Slavný výtvarník žil v letech 1890-1977.
Na závěr jsme si nechali informaci o tom, že 10. června, stejně tak, jako tomu bylo v předchozích letech – a dodejme, jako tomu bylo i v letech následujících – proběhla v Lidicích tryzna připomínající 47. výročí tragického osudu této obce. Pohovořil na ní tehdy předseda České národní rady, dlouholetý komunistický politik Josef Kempný.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
