Bohuš (vl. jm. Bohumil) Hradil

Jubilejní novinový článek ho charakterizuje jako "moravského selského synka". Po přerušení studia na reálce v Prostějově absolvoval v letech 1922-1925 Státní konzervatoř v Brně, kde byl žákem R. Waltra a J. Mahena. Vzápětí začal svoji divadelní dráhu, během níž působil ve třinácti divadlech a divadelních společnostech, mezi nimi např. v Českých Budějovicích, u Burdovy společnosti, ve dvou slovenských souborech a v plzeňském divadle. Krom herecké práce také režíroval. Odehrál mj. Radúze, Krečinského, Míťu Karamazova, Lilioma, Franciho z Periferie, Horatia, Mercutia a v době plzeňského angažmá roli nejmilejší - Dona Quijota de la Mancha. Kritický hlas o něm píše, že našel svou "osobitost hereckého projevu veskrze rázného a mužného". Jiný hlas zdůrazňuje jeho "důraz na čistotu a pregnantnost jevištní mluvy, hereckou pohotovost a nesmlouvavou poctivost", jimiž sloužil divadlu ve velkých i malých rolích. Totéž charakterizovalo i jeho práci v rozhlase. V době plzeňského angažmá (1936-1937) hrál v pražském rozhlase kapitána v Londonově Mořském vlku a s Miloslavem Jarešem Kolumba v Hilbertově stejnojmenné hře. V roce 1938 podal žádost o přijetí do Radiojournalu, který se rozhodl uplatnit "jeho velmi pěkný přednes" na místě režiséra. Zapracovával se necelý měsíc - od 26. července do 16. srpna 1938 - a to jednou pomocnou režií, jednou hlavní rolí ve hře, dvěma režijními dozory, dvěma asistencemi režie a dvěma samostatnými režiemi.

Svoje rozhlasové angažmá nastoupil ve stanici Moravská Ostrava. Jeho hlavní úkoly byly formulovány takto: "Pan B. Hradil je povinen vésti všechny režie činoher, rozhlasových her, pásem, veselých večerů, vysílání pro mládež, školských rozhlasů, popř. i přednášek atd., které mu budou správou odbočky přiděleny. V případě potřeby je povinen spolupracovat režisérsky i při konstruovaných reportážích vysílaných ze studia i při reportážích vysílaných přenosem odjinud. Dohlíží na literární relace, pokud toho vyžaduje jejich programová soustava, tj. kde jde o souhru více účinkujících, je povinen dohlížeti na režie, jimiž byli pověření externisté."

V Ostravě pobyl krátce, protože pomnichovský zábor ostravského vysílače ho přesunul do Prahy. Jeho přítelem v Praze byl a do své smrti zůstal Václav Sommer, který se po odchodu Hurtově stal v r. 1939 vedoucím režisérem. Oba "společně formulovali požadavek na vytvoření funkce zvukového technika, úpravu studií a rozšíření parku nahrávacích strojů". Hradil realizoval pestrou nabídku dramaturgie od adaptace A. Jiráska Na dvoře vévodském až po hry pro mládež a pohádky pro děti. V rozhlasovém albu je zaznamenána jeho režie hry Zmizel Mr. Blane (1939); v tiskovém ohlasu jeho nastudování Knapovy hry Réva na zdi (1941) je také zmínka, že mu "tolik mladých rozhlasových dramatiků mohlo vděčit za své prosazení". Práci ve studiích skončil 1. března 1944; ve vlastním záznamu životních a pracovních dat to formuluje lapidárně: "Propuštěn Němci na minutu."

Do rozhlasové budovy nastoupil podruhé 5. května 1945. Stál po boku F. K. Zemana v jeho organizátorských akcích prvních poválečných měsíců a působil zde do roku 1950 jako režisér. Po válce byla oceněna Hradilova odbojová činnost, napojená na Jaroslava Kvapila, a jeho účast při obraně rozhlasu v květnu 1945. Hradil nastudoval mj. Tylova Jana Husa, Honeggerova Nicolu de Flue, Hirschova Měla jsem tři syny, Kakashiho Asagao, Jiráskova Jana Roháče. V srpnu 1950 požádal (mj. ze zdravotních důvodů) o vyškrtnutí z kandidatury KSČ a v žádosti také "vysvětlil své stanovisko náboženské". Rychlým postupem byla žádost projednána a změněna na vyloučení, a to zároveň s upozorněním, že napříště nemůže zastávat svoje pracovní místo. Výpověď z rozhlasu dostal písemně bez odůvodnění a rozhlas musela opustit i jeho žena, hlasatelka a rozhlasová knihovnice.

Potom byl až do r. 1955 hercem Čs. filmu. V roce 1955 je přijat do ansámblu Národního divadla jako herec, asistent režie a vedoucí sboru externistů. Zde zůstal až do svého penzionování (1970). Pět následujících let naplňoval intenzivnější prací ve filmových ateliérech. Filmová dokumentace zaznamenává 63 role, zvláště zásluhou režiséra Friče. Mezi tituly, v nihž hrál, jsou Čapkovy povídky, Tajemství krve, Vlčí jáma i Krakatit s výrazně řezanou postavou Prokopova strážce Holze nebo Císařův pekař a Pekařův císař s důstojnou postavou astronoma Tychona de Brahe. Bohuš Hradil zažil formování výrazového profilu rozhlasu v letech třicátých i nástup osvobozené dramaturgie po roce 1945.

V roce 1969 byl Hradil morálně i politicky rehabilitován. O rok dříve dostal titul zasloužilý člen Národního divadla.