Karel (vl. jm. Antonín) Pech

"Byl to velikán, sršící dramaturgickými i režijními nápady, Jára da Cimrman rozhlasových a televizních programů. Pro publicistické i naukové pořady dovedl vymýšlet neskonalá množství gagů a neuvěřitelných pomůcek, které usnadňovaly jejich chápání a pomáhaly vrývat se do paměti posluchače" (R. Běhal). Po skončení reálného gymnázia a ročního kurzu The English Institute v Praze začal r. 1938 pouť po menších divadlech, kterou 1945 zakončil Honzlovým Studiem Národního divadla, 1948 odtud přešel do činohry ND. Realizoval tu vždy role, které vyžadovaly bezchybnou dikci a plastickou promluvu, ne náhodou jsou mezi nimi např. role hlasatelů (Námluvy Pelopovy, Jen o chlup).

V rozhlase nebyl nikdy zaměstnán, ale jeho jméno se stalo přesto až do zahájení televizního vysílání právě rozhlasovým pojmem. Z hodinky, která jaksi programově přebývala v podvečer před nedělní zpravodajskou relací, udělal vzor literárního magazínu pod názvem Beseda Rozhlasových novin. Vysílala se 100x a skončila krátce po únoru 1948; za ty dva roky přišly statisíce posluchačských ohlasů na vysílání a soutěžní úkoly. Pech dovedl vyhmátnout dobové téma a zajímavě ho uchopit. Tak pro brněnský rozhlas připravil seriál Tajemství slovenštiny. V roce 1969 opustil divadlo a nastoupil do TV vysílání, s nímž byl v kontaktu od samého začátku. Vytvořil tu řadu cyklů: o řeči, o výchově, o zemi Nippon, o domově i krajanech a rodácích.

V rozhlase "jako režisér (i jako interpret ve dvojici s Karlem Högerem) dokázal ozvláštnit zprvu začátečnické cestopisy Zikmunda a Hanzelky tak, že se jejich proslulá znělka automobilového klaksonu stala idolem doby" (R. Běhal). Jeho práce vždycky zdůrazňovaly člověčinu, zaznamenal si jako svoji devizu: "Mám odpor ke všemu tomu oficiálnímu neosobnímu sdělování fakt (...) kde se nám vystavuje jakýsi nezaujatý krasořečník, a bez hnutí citu, zaujetí pro věc nám oznamuje spisovně fakta a dává co nejvíc najevo, že on sám nemá žádný názor." Odvysílal řadu nejen vzpomínkových rozhovorů se svými hereckými kolegy, s nimiž točil často i v herecké šatně.

Jeho nápaditost a originalita přesahovaly oblast profesní tvorby. Vytvořil např. sbírku kreseb tužkou či perem na pokyn "nakreslete bez rozmýšlení vrabce!", který zadal 400 významným spisovatelům, výtvarníkům, hercům, básníkům a politikům, mezi nimi namátkou Janu Werichovi, Eliemu Wieselovi, Vlastě Chramostové, Karlu Schwarzenbergovi, Hugo Haasovi, Jaroslavu Seifertovi, Friedrichu Dürrenmattovi. Neodmítli a zanechali stopu své povahy a své osobnosti. K. Pech dvacet let působil jako pedagog na FAMU a na Fakultě žurnalistiky UK. V roce 1995 vstoupil do televizní Dvorany slávy, na Prix Bohemia Radio 1996 převzal cenu za celoživotní dílo a téhož roku Senior Prix za dlouholetou činnost v oblasti záznamů uměleckých výkonů.

Z autorské tvorby:
Z cest Hanzelky a Zikmunda: Žili jsme na rovníku, Afrika snů a skutečnosti, Černý světadíl (všechny 1952), Projížděli jsme Amerikou, Vyprávění o lovu na velryby (obě 1953), Za devatery hory, za devatero řek (1955), Pod Jižním Křížem (1956); Sedmilháři I, V, VIII. (účastník K. Pech), Ještě jednou o Bruselu (Expo 1958), Meteor: Ve znamení Kon-Tiki I. - IV (dramatizace Th. Heyerdala, 1957), Toulám se pařížskými bulváry (1958), Klíč je v našich rukou (s R. Seluckým), Až bude každý inženýrem (s R. Seluckým), Každému podle jeho potřeb (také s R. Seluckým, všechny 1962), Malá rozhlasová encyklopedie Cesta za Adamem I - XII (1964, s J. Kleiblem), Ráj divokých zvířat (1966), Toulavý mikrofon: Na té naší Hané aneb Hanácké varieté (1983), Devět za všechny, Na shledanou, Tyláčku; Setkání na Moravě, Naše řeč za oceánem (všechny 1984). Rozhlasové dokumenty: Rozhovor s herci ND k 40. výročí ČsRo, Hugo Haas, návštěva Prahy po 25 letech (oba 1963), Mít hvězdy nad hlavou (1965, s D. Pokorným), Saša Rašilov (1968), V šatně Národního divadla I a II, Jiří Steimar I a II, F. Roland (všechny 1969); Nedělní Beseda Rozhlasových novin (1980, o pořadu), Šedesát z deseti milionů (1983, k výročí ČsRo), Jak se v USA mluví a zpívá česky (1984), 100. narozeniny Karla Čapka (1990), 105 minut s Karlem Pechem (1997), Dva na jednoho (1998, s K. Pechem), Radio na polštář - zvídavé (1999), Kolotoč: Nepochopitelné tabu, Jak jsem strčil nohu do ohně, Jak jsem v Texasu učil kovboje (všechny 1992); 14 x fejeton (1986-1989); Konec udavače (1995, hra dokumentu), Sniper (1999, hra beze slov).