Božena Němcová

Narodila se ve Vídni jako Barbora Novotná, nemanželská dcera české služky. Po svatbě rodičů o půl roku později už se jmenovala Panklová. Kvůli nesrovnalostem v matričních záznamech se dodnes spekuluje o jejím šlechtickém původu. Dětství prožila ve východočeských Ratibořicích a ve Chvalkovicích, kde propadla vášni k literatuře.

V 17 letech se provdala za vlastence a publicistu Josefa Němce. Narodili se jim tři synové a dcera. Kvůli manželově státní službě a pro jeho politické názory se rodina musela často stěhovat.

Přála bych si narodit se znovu as za dvě stě let – anebo ještě později – neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.

Od roku 1842 žili v Praze a Němcová se zapojovala do aktivit intelektuálů a vlastenců. Žila ale pod stálým policejním dohledem a velmi těžko sháněla obživu pro své děti. Krize vyvrcholila smrtí nejstaršího syna. Manželství dostávalo trhliny a Němcová hledala citové zázemí u jiných mužů.

Na podzim 1861 odjela do Litomyšle, kde připravovala k vydání své souborné dílo. Zde u ní naplno propukla zákeřná choroba, jíž krátce po návratu do Prahy podlehla.

Ve 23 letech debutovala vlasteneckými básněmi, její doménou se však stala próza – pohádky, povídky a novely. Byla výbornou vypravěčkou, měla pozorovatelský talent a cit pro detail.

Ve svém stěžejním díle Babička (1855) sleduje každodenní venkovský život v rytmu jediného roku. Řád a harmonii do něj vnáší postava stařenky, jež v sepjetí s přírodou zastává jasné zásady a svou moudrostí a láskou pomáhá svému okolí řešit problémy.

V dalších prózách rostla autorčina citlivost k rozporům ve společnosti i k národnostním otázkám. I v nich však Němcová hledá odpověď na otázku, jak rozpory překlenout a najít spravedlivý společenský řád.