Josef Kajetán Tyl

Dobré přísloví (pouze k poslechu)

Narodil se v Kutné Hoře 4. února 1808 do rodiny krejčího. Nejprve chodil na gymnázium v Praze, ale odmaturoval v Hradci Králové. Ve východočeském městě bydlel u Václava Klimenta Klicpery, který na hradeckém gymnáziu vyučoval. Do Prahy se Tyl vrátil kvůli studiu filozofie.

V Praze se přidal k ochotníkům, ale spíš než jako herec se uchytil coby autor a překladatel. Nastoupil do časopisu Jindy a nyní, jenže coby voják nesměl veřejně působit. A tak se o Tylově redakční činnosti jen šeptalo. V roce 1834 týdeník přejmenoval na Kwěty české a pod tímto názvem časopis vlastně vychází dodnes (známe ho ovšem zkráceně jako Květy).

Od roku 1835 vedl ochotnický soubor Kajetánské divadlo, ve kterém hrál také další slavný český spisovatel – Karel Hynek Mácha. Postupně přešel k profesionálům, nejprve do českého divadla, které sídlilo v pražské Růžové ulici (1842) a nakonec do Stavovského divadla (1846). Po revolučních událostech v roce 1848 pracoval jako poslanec. Politický vývoj vedl k tomu, že byl donucen odejít z Prahy a živit se jako kočovný herec.

Tak jako divadlo provázelo celý jeho život, podepsalo se i na jeho smrti. Zemřel 11. července 1856 v Plzni přímo na hereckém zájezdu. Pochovali ho na místním hřbitově.

Své povídky zveřejňoval hlavně v Květech. Pro Kajetánské divadlo napsal nebo přeložil na padesát her včetně tvorby Williama Shakespeara. Díky tomuto úsilí získala česká literatura první veršovaný překlad díla anglického dramatika, a sice Krále Leara, kterého Tyl přeložil v roce 1835.

Nejznámějším Tylovým dílem je zpěvohra Fidlovačka aneb žádný řev a žádná rvačka (1834). Obsahuje dvacet písní. Jako předposlední napsal Tyl tu s názvem Kde domov můj, kterou dnes s upraveným slovosledem zpíváme jako českou hymnu.

Vydal také dramatické báchorky jako Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847) a Tvrdohlavá žena (1849). Náměty pro své texty hledal mezi svými současníky (Paličova dcera, 1847; Paní Marjánka, matka pluku, 1845) i v historických událostech (Jan Hus, 1848; Žižka z Trocnova, 1849).