Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha ve Čtenářském deníku:
Cikáni (MP3)
Máj (MP3)

Narodil se 16. listopadu 1810 v rodině mlynáře na pražské Malé Straně, jíž rodina záhy musela opustit – otec si otevřel krupařský krámek na dnešním Karlově náměstí.

Pro literaturu i cestování se Mácha nadchl už během studií na piaristickém gymnáziu na Příkopech. Ve svých kresbách zachycoval hradní zříceniny a psal první verše v němčině. Pohyb v krajině byl pro Máchu stále silnějším inspiračním zdrojem – jeho dvě nejdelší pěší cesty vedly z Prahy do Krkonoš a do Itálie.

Od roku 1830 studoval na pražské univerzitě filozofii a práva. Už během studií patřil mezi výrazné vlastenecké a literární osobnosti. Se svými literárními přáteli navštěvoval také nedělní české přednášky Josefa Jungmanna. Působil také jako herec Tylovy ochotnické družiny.

Tam se seznámil s Eleonorou „Lori“ Šomkovou, jíž si však nestihl vzít za manželku – po náhlém onemocnění zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích, kde nastoupil do advokátní kanceláře. Pohřeb 26letého básníka se konal v den, na který si s Lori naplánovali svatbu.

foto: Miroslav Zimmer

Zpočátku Mácha ve své poezii vycházel z náboženského pojetí světa a poezii vnímal jako způsob pronikání k absolutnu a kráse. Kolem roku 1833 nastal ovšem v Máchově tvorbě zlom. Ve svých verších začal vyjadřovat hlubokou skepsi nad křesťanským modelem světa a zejména nad vizí posmrtného života.

Tyto romantické motivy, ovlivněné četbou anglického básníka George Gordona Byrona a polských romantiků, se staly klíčovými pro nejslavnější Máchovu lyrickoepickou báseň Máj (1836). Děj básně, jež načrtává příběh člověka, který se po vyhnání z domova stane loupežníkem a nevědomky zavraždí svého otce, svůdce své milenky, je potlačován – do popředí vystupují úvahy a pocity člověka čekajícího na popravu a kontrastní líčení idylické májové přírody.

Pro Máchovu tvorbu bylo typické překračování hranic mezi žánry, což platí i pro povídku Marinka (časopisecky 1834), která je komponována po vzoru hudební skladby, je silně lyrizována a prokládána verši.

Jediný Máchův román Cikáni (1857) je plný tajemství a v duchu poetiky romantiků je v něm tragika kombinována s groteskností.

Vysokou literární hodnotu mají také Máchovy dopisy a deníky, ve kterých si zaznamenával zážitky z cest, všednodenní události a v šifrovaných pasážích také své erotické úspěchy.

Mácha výrazně porušoval tehdejší představy o básnictví, podle kterých měla poezie především sloužit vlasteneckým ideálům. Také proto byl Máj soudobou kritikou ostře odmítnut. Mácha předběhl svou dobu. Dnes je však právem považován za největšího českého básníka a Máj za geniální báseň.