Charles Baudelaire

Charles Baudelaire ve Čtenářském deníku

Vztahy/Correspondances ze sbírky Květy zla (pouze k poslechu)

Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži francouzskému otci a anglické matce. Když mu bylo 6 let, zemřel mu otec a malý Charles se začal citově vázat na matku. Ta se po dvou letech znovu vdala, což přineslo do rodiny napětí. Budoucí básník svého otčíma „živelně nenáviděl“, žárlil na něj a vytrvale mu vzdoroval. Studoval na Královské koleji v Lyonu, kde ho spolužáci měli za praštěného cynika, a posléze na pařížské Louis-le-Grand, odkud ho ovšem pro neurvalé chování po 3 letech vyhodili. Maturitu nakonec složil až díky soukromému doučování.

Baudelaire žil už od mládí poměrně dost nevázaným životem. Krátce po maturitě se nakazil syfilidou, a když zrovna nebyl v posteli, vysedával po kavárnách. Rodina ho za trest ve 20 letech poslala na námořní plavbu do Indie. Ani to ho ovšem nezkrotilo a kromě toho se blížila jeho plnoletost, která mu přinesla také dědictví po otci.

Za zděděné peníze si v Paříži pronajal byt a hodlal se stát profesionálním spisovatelem. Místo toho zapadl mezi bohémskou uměleckou skupinu, která hledala inspiraci především v opiových a hašišových dýcháncích. Našel si také svou životní lásku Jeannu, mulatku poněkud volnějších mravů, která nemilovala ani tak jeho, jako jeho peníze. Jedno vedlo k druhému a Baudelaire byl zanedlouho bez prostředků.

Charles Baudelaire: Květy zla

Časté užívání drog navíc způsobilo, že se u Baudelaira projevily psychické obtíže. Začal trpět stihomamem, upadal do depresí, míval přeludy. Neléčená syfilida k tomu přidala další zdravotní problémy. Básník se „léčil“ nezřízeným požíváním alkoholu, pokusil se o sebevraždu, a později byl stižen několika záchvaty a mozkovou mrtvicí.

Baudelairova tvorba nevznikala uspořádaně, spíš z chvilkových nadšení. Svět ho zná jako „prokletého básníka“, napsal ale i několik kritických esejí o malířství (mj. Salon 1845 a Salon 1846). Vadilo mu, když malíři kopírovali obrazy a náměty starých mistrů, nebo tvořili na zakázku vlády.

Nejslavnější sbírku Květy zla dával dohromady 15 let. Vyšla v roce 1857, ovšem cenzura ji označila za morálně pokleslou, a Baudelaire kvůli veřejnému pohoršení stanul před soudem. Kritika mluvila o zvrácenosti, sprostotě, odpornosti a hanebnosti. Od soudu odešel s pokutou 300 franků a příkazem vyřadit ze sbírky 5 básní. Nová verze sbírky vyšla po 3 letech s několika novými básněmi.

Zúročil také své zkušenosti s drogami (Umělé ráje, 1860). V esejích o hašiši, opiátech a vínu hodnotí jejich účinky – vzhledem k vlastnímu divokému životu především negativně. Popisuje, jaké fyzické a psychické útrapy způsobují. Nejmírnější je nakonec k vínu.

Celkově zchátralý zemřel v pouhých 46 letech 31. srpna 1867. Epitaf si vymyslel sám: „Zde spí, jenž miloval kdejakou sprostou plínu, on proto sestoupil, mlád ještě, v říši stínů“.

Sledujte nás