František Ladislav Čelakovský

Ohlas písní českých (MP3)
Ohlas písní ruských (MP3)

Narodil se 7. března 1799 ve Strakonicích. Vinou své konfliktní povahy studoval na několika školách v Písku, Českých Budějovicích, v Praze a v Linci. U zkoušek na pražské filozofii, které by jej opravňovaly vyučovat na gymnáziích, propadl.

V 18 letech přijal vlastenecké jméno Ladislav, publikoval poezii, sbíral lidovou slovesnost, živil se jako soukromý vychovatel, překladatel a publicista. Během 20. let se stal uznávanou autoritou své generace. Stvořil první českou básnířku – fiktivní Žofii Jandovou.

Pod pseudonymem Marcián Hromotluk Kanárovic zkritizoval vlasteneckou společnost, vítající každou, byť sebehloupější českou básničku. Roku 1833 byl jmenován redaktorem vládních Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela.

foto: Wikimedia Commons, Public domain

V zimním semestru 1835 se stal suplujícím profesorem českého jazyka a literatury na pražské univerzitě. Po zveřejnění článku, v němž ironizoval projev ruského cara o podrobených Polácích, obě zaměstnání ztratil a mladou rodinu živil všelijak.

Postupně však získával respekt ve vědeckých kruzích a roku 1842 byl jmenován profesorem slavistiky na univerzitě v pruské (dnes polské) Vratislavi. Roku 1849 se stal profesorem slavistiky v Praze, ale jeho zdravotní stav se zhoršoval. Zemřel krátce po své druhé ženě Antonii 5. srpna 1852 v Praze.

Čelakovský vycházel z estetických zásad preromantismu (překládal Herdera i Goetha) a soustavně se věnoval lidové tvorbě slovanských národů. Jeho celoživotním dílem bylo Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1852), v němž jednotlivá přísloví řadil tak, aby dávala obraz o tradiční životní filozofii Slovanů.

V třídílném výboru Slovanské národní písně (1822-1827) otiskl české, moravské a slovenské písně spolu s překlady písní dalších slovanských národů, zařadil do něj i pět básní současných autorů a anonymně i několik svých.

Ke Goethovi se přihlásil sbírkou Růže stolistá s podtitulem Báseň a pravda (1840). Její první oddíl „báseň“ reflektuje mladické sny (zařadil sem cyklus Poměnky vatavské z roku 1831), druhý „pravda“ pak vyrovnanost zralého člověka.

Příznačnou metodou pro Čelakovského básnickou tvorbu se stala „ohlasovost“. Horečnatě vzniklý Ohlas písní ruských (1929) oživuje poetiku ruských bohatýrských zpěvů (byliny). Básně Ohlasu písní českých (1840) naopak vznikaly desetiletí a Čelakovský v nich již mohl reagovat na připomínky současníků, že nelze zůstávat u pouhé nápodoby lidové poezie.

Čelakovský využil zpěvnost češtiny a vytvořil stylově i tvarově čisté lyrické i epické básně (mj. balada Toman a lesní panna). Povedlo se mu to natolik, že některé písně (např. Pocestný) se zpívají dodnes.