Nevezmeš jména Božího nadarmo
Slova a pojmy, které používáme v kostele, si svět někdy užívá po svém. A v nás, věřícím lidu, to vyvolává nelibost. Například slovo křest je známo ze křtu desek a CéDéček. Přání, aby se hudba z nich stala oblíbená a dobře se prodávala. A my křtíme ve jméno Ježíše Krista a tak se ujišťujeme o tom, že nás Pán Bůh přijímá mezi své, do společenství církve.
A mnohdy zažijeme, že i lidé nevěřící bez rozmyslu použijí Boží jméno jako úlevu podrážděné mysli. Boží jméno se pak stává až jakousi vatou. Možná byste namítli, že mezi mladšími již není příznačné zneužívání Božího jména. Nýbrž ho nepoužívají vůbec. Boží jméno jako by bylo stahováno z oběhu jako neplatná mince. Jako by nebylo v moderním světě zapotřebí, jaksi zbytečné a přežilé.
Pro nás, společenství církve je však Boží jméno naprosto důležité. Základní, bez něho by nebyl svět. A proto v každém shromáždění prosíme: „Posvěť se jméno tvé“. A od doby, kdy Boží lid provázelo Desatero, řídil se pravidlem: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo jeho jméno zneužíval.“
Z toho je zřejmé, že nenechá Bůh bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval. Máme raději Boha milujícího, odpouštějícího a nechceme moc slyšet o Bohu přísném, ba trestajícím. Ale je to tak. Vše má své meze. Bůh dovede být i přísným. Snad toto upozornění nás povede k moudřejšímu nakládání s Božím jménem.
Ve Starém zákoně jméno nebylo jen pojmenováním. Jméno Hospodinovo byl výraz, kterým označovali samou podstatu Boha. Kdo znal jeho jméno, znal Boha. Chce-li Starý zákon mluvit o osobní Boží přítomnosti, pak poví, že se něco děje před tváří Boží. A chce-li Boha oslovit, pak mluví o Božím jménu.
Boží lid, Izrael si vážil Božího jména tak, že když četl z Písma, aby Boží jméno svými ústy neznesvětil, Boží jméno nepřečetl, ale řekl Adonaj, náš Pán.
Bůh vyžaduje určité nakládání se svým jménem. Nejde jen o zneužití Božího jména v bezmyšlenkovém povzdechu. Ale je to také hranice tomu, abychom Boží jméno nezatahovali do našich smluv, našich přísah a slibů. Božím jménem nemaskovali naše vlastní zájmy.
Zneužití Božího jména je i v naší lidské neochotě Boha hledat, též v odmítnutí následování Krista. Jméno Boží v církvi vyslovujeme, ale co za ním stojí, nebereme vážně. Říkáme Pane, Pane, ale vůli Boží nečiníme. Chci nám v dnešní sobotní dopoledne připomenout důležitost Božího přikázání: Nevezmeš jména Božího nadarmo.
