Německé „turbíny s torpédy“ útočí na rozhlas
Ztráta rozhlasu byla pro Němce největší taktickou, ale i morální prohrou. Když rozhlas opakovaně nedokázali dobýt zpět, rozhodli se ho aspoň zničit. Proti povstalcům přitom nasadili nejmodernější proudové stíhací bombardéry Messerschmitt 262A.
K bombardování rozhlasu se Němci rozhodli 6. května. Zastavit české vysílání bylo pro ně zásadní prioritou. Na výzvy rozhlasu postavili povstalci v celé Praze a na přístupových cestách přes tisíc šest set barikád a zátarasů, kterými blokovali přísun německých posil. Všechny pozemní útoky na rozhlas mezitím ztroskotaly. Na Vinohradech revoluční „tanková“ jednotka s ukořistěnými obrněnci Hetzer odrazila útoky německé pěchoty a tanků a povstalci paralyzovali i německé ostřelovače na střechách domů.
Útok z letišť v Praze a Pardubicích
Letecký útok na rozhlas zdrželo špatné počasí a hlavně postup povstalců a odpadlických vlasovců z Ruské osvobozenecké armády (ROA) směrem k Ruzyni. Tamní letiště ostřelovali už 5. května a 6. května vyzvali německou posádku ke kapitulaci pod hrozbou popravy všech zajatých důstojníků. Němci lavírovali, ale nakonec se rozhodli prorazit směrem na Plzeň a zaútočili na kolony vlasovců od Berouna i na povstalce třiceti stíhacími bombardéry.
Při náletu byly asi dva messerschmitty sestřeleny, většina přistála na různých letištích v doletu, přičemž sedm stíhacích bombardérů se vrátilo plnit bojové úlohy do Ruzyně. Pod tlakem povstalců a vlasovců i kvůli problémům s palivem začala ruzyňská posádka připravovat přesun stíhacích bombardérů do Žatce, ale navečer 6. května přišel opakovaný rozkaz německého velitelství zaútočit na rozhlas.
K náletu na rozhlas startovaly podle různých zdrojů dva stíhací bombardéry Messerschmitt 262A z jednotky KG 51 na ruzyňském letišti a asi tři Focke-Wulf 190F z letky III./SG 77 z Pardubic. Akce proti civilním objektům příliš vojenské taktiky a hrdinství nevyžadovala – Němci věděli, že povstalci nedisponují žádnou protiletadlovou obranou a palba z ručních zbraní prakticky nemohla vysoko a rychle letícím stíhačkám ublížit.
Peklo z nebe nad rozhlasem
6. května 1945 pozdě odpoledne bylo nad Prahou zataženo, ale viditelnost byla poměrně dobrá. Pražané zaznamenali přelet letadel několik set metrů nad centrem Prahy a nad Strašnicemi. Palba z ručních zbraní se proti nim skoro neozývala, protože povstalci většinou na takovou vzdálenost nerozeznali, o jaká letadla jde. Když se ale po půl šesté navečer nad Vinohrady rozhučel zlověstný zvuk v otočce klesajících „turbín“ - jak se říkalo proudovým messerschmittům -, bylo jasné, že jde o německý útok. Svědci později popisovali, jak se od jedné „turbíny“ odpoutalo „torpédo“ a po strmém šikmém pádu se zabořilo do budovy rozhlasu.
Oním „torpédem“ byla ve skutečnosti jedna ze dvou čtvrttunových pum Messerschmittu 262A. V 18:40 bomba zasáhla vnitřní trakt budovy rozhlasu na Schwerinově (Vinohradské) třídě č. p. 12, kde bylo velké obdélníkové nádvoří. Její tvrdý průrazný štít prořízl boční stěnu mezi druhým a třetím patrem, puma prolétla dvěma podlahami, kde zanechala „jen“ díru o průměru necelý metr, a zastavila se v prostoru za vstupní halou a vrátnicí. Podle výpovědi svědka bylo asi 20 vteřin hrobové ticho. Pak časová roznětka svržené pumy odpálila téměř dvě stě kilogramů trhavin a ohromující výbuch otřásl velkým železobetonovým skeletem šestipatrové budovy rozhlasu.
Důsledky mohutné exploze byly devastující. Hlavní vrátnice zmizela, úlomky mramorového obložení rozmetaly celou vstupní halu a místnosti kolem, těžké mramorové desky vylétly až na ulici před budovou. Za vstupní halou výbuch vyhloubil několikametrový kráter jen pár metrů od studia v suterénu. Na místě zahynulo jedenáct obránců rozhlasu. A co bylo nejhorší, vysílání zmlklo. Vysílací i spojová technika, zejména zařízení přepojovače a hlavní kabel signálu, byly natolik poškozené, že ani přes veškeré úsilí nebylo možné z Vinohrad vysílat.
Jeden z útočníků, pilot Messerschmittu 262A Heinrich Haeffner z jednotky I./KG 51, po válce vypověděl : „Kolem 19. hodiny jsem dostal rozkaz zničit Rádio Praha se svým Me 262. Tato stanice nepřetržitě vyzývala k povstání Čechů proti Němcům a volala RAF (britské letectvo) o pomoc. Na mapě Prahy jsem dostal zakreslenu přesnou polohu rádia. V 19:50 jsem odstartoval se dvěma 250kilogramovými trhavými pumami a s 24 raketami. Jasně jsem rozpoznal cíl a shodil jsem pumy ve dvou náletech. Při třetím náletu jsem odpálil všechny své rakety. Poté jsem přistál bez poškození v Praze-Ruzyni.“
Ani nálety rozhlas neumlčí
Němci se ale z přerušení vysílání rozhlasu neradovali dlouho. Ještě téhož večera, už v 19 hodin, se rozhlasákům podařilo zprovoznit provizorní studio přímo pod stožáry strašnického vysílače, který ovládali povstalci pod velením velitele revíru v Hrdlořezích, podpraporčíka Melichara. Český rozhlas tak opět vysílal na vlnách 415 metrů: "Prahu udržíme stůj co stůj. Nenechejte se oklamat prolhanými německými zprávami a zůstaňte nadále pevně na svých místech až do vítězného konce." Další den rozhlasáci vybudovali profesionálnější pracoviště s provizorní hlasatelnou rozhlasu v Husově sboru v horní části Vinohrad.
Němci se ale mylně domnívali, že povstalci vysílají z hlavní budovy na Vinohradech. Nálety pokračují 6. května večer a pak 7. května. Postupně jsou zasaženy domy na Václavském náměstí, kde umírá několik civilistů. V pondělí pak Němci bombardují budovu Národního muzea, kterou piloti mylně pokládají za budovu rozhlasu. Největší ztráty na lidských životech si vyžádal zásah domu v Italské ulici 15 na Vinohradech, vzdálené jen jednu ulici od rádia. Čtvrttunová bomba určená rozhlasu tam vybuchla v obydleném domě, kde zahynulo přes třicet pět lidí včetně malých dětí.
7. května pokračoval boj o rozhlas už třetí den, povstalcům docházelo střelivo, nedostávaly se zbraně. V tomto kritickém momentu německé tanky a pěchota útočily od Malešic směrem k vysílačce ve Strašnicích. K obraně vysílačky byla vyslaná revoluční tanková jednotka, s jejíž pomocí čeští bojovníci útok odrazili. Neúspěšný byl i poslední nálet německých hloubkových letadel.
Následky německých náletů
Vysílání rozhlasu z tajných provizorních pracovišť se Němcům umlčet nepodařilo a už 9. května rozhlasáci obnovili vysílání z Vinohrad. Obnova zdevastovaných prostor ale trvala mnohem déle. Pobořené zdi byly opravené ještě v roce 1945. Dříve reprezentativní vstupní halu rozhlasu postavenou s „buržoazní“ okázalostí ale rekonstruovalo komunistické vedení Československého rozhlasu svérázně - stěny nechalo pokrýt latěmi a dřevěnou překližkou s tmavou dýhou.
„Nově osazenou“ vstupní halu budovy Československého rozhlasu na Vinohradské ulici brzo poznamenal zub času. V posledních letech socialismu působila omšele a charakterizoval ji slabý zápach myšiny. Po vzniku Českého rozhlasu vznikl projekt celkové rekonstrukce budovy. Za asistence památkářů byly prostory budovy citlivě zrekonstruované do původní podoby ze třicátých let. A vstupní hala dostala nazpátek autenticky zrekonstruované mramorové obložení, jakým se pyšnila před německým náletem.
Část padlých v bitvě o rozhlas - osmdesát devět jmen - dostala první pamětní desku už koncem čtyřicátých let. Umístěna byla před dveřmi do kdysi zničené vstupní haly na Vinohradské 12. V roce 2015 se podnikl tým historiků a nadšenců z Českého rozhlasu, Vojenského historického ústavu a z Muzea Policie ČR velký výzkum v policejních a městských archívech, procházeli jsme také stovky výpovědí účastníků bitvy o rozhlas v Archivu Českého rozhlasu.
Při tomto výzkumu jsme po sedmdesáti letech objevili desítky jmen mrtvých, které do té doby nikdo nehledal. Další desku s jednaosmdesáti jmény padlých v bitvě o rozhlas odkryl Český rozhlas 5. května 2015. Je mezi nimi i na padesát obětí leteckých náletů Němců na rozhlas.
Neděle 6. května 1945