Nejnovější gorilí hlavolam

19. prosinec 2007

Uplynulo zhruba půl roku od chvíle, kdy jsme gorilám připravili proutěný hlavolam. Vy, pravidelní diváci Odhalení, si to jistě pamatujete. Byla to proutěná koule se dvěma otvory a uvnitř spousta pomerančů. Gorily sice mohly strčit ruku dovnitř, ale když pomeranč uchopily, neprovlékly ruku ven. Takže musely zapojit myšlení a fantazii.

Asi si vzpomínáte, že Richard trpělivě a hlavně jemně doloval oblíbené ovoce z proutěné koule a vůbec při tom nepoužíval sílu. Ošetřovatel Marek Ždánský si pokus pochvaloval: "Hlavně se nám podařilo Richarda na půl hodiny něčím zaujmout. A to je ze všeho nejdůležitější!"

Tehdy jsem si řekl, že bych rád pro gorily vymyslel něco, čím bych je zabavil ne na půl hodiny, ale na mnoho dnů. A nejenom zabavil, ale hlavně je motivoval k přemýšlení nad úkolem, nutil je hledat řešení, rozvíjet jejich prostorovou představivost, zkrátka je směřoval k vyšší rozumové činnosti.

Novinku je třeba opatrně prozkoumat

Stále jsem přemýšlel o nějakém labyrintu. Bylo mi jasné, že na konci splněného úkolu musí být pomeranč. To je totiž univerzálně fungující motivační prostředek. Bez vidiny pomeranče si gorily mozek namáhat nebudou.

Jenže jak by takový labyrint měl vypadat? Z jakého materiálu by měl být, aby by byl pevný a bezpečný? A jak to zařídit, aby pomeranč vypadl jen při úspěšném vyřešení labyrintu? Prostě příliš mnoho otázek a žádné uspokojivé konstrukční řešení. Mé úvahy se točily kolem dřevěné bedny s vnitřními přepážkami. Ale do dřevěné bedny není vidět. A co když se jedna z goril rozzuří a bednou po někom hodí?

Richard si s tím poradí

Začátkem listopadu jsem navštívil pavilon lidoopů v zoologické zahradě v německém Frankfurtu. A tam už takový labyrint měli. Vlastně je to takový nástěnný automat na pomeranče; přední strana je z průhledného materiálu. Do té přední stěny jsou vyřezané drážky na gorilí prsty. Frankfurtské gorily si s hlavolamem velmi rády hrají a pomeranč rutinně vyprostí za několik minut.

Zprvu se mně to zdálo jako příliš složitý výrobek, ale pak jsem si řekl, že když to zvládli ve Frankfurtu, zvládneme to tady také. Našel jsem šikovného uměleckého truhláře, který byl ochoten se mnou přemýšlet nad tak nesmyslným výrobkem, jakým je labyrint pro gorily.

Kam Richard nemůže, tam strčí klacík

Začali jsme řešit technické parametry. Jak tlusté by mělo být plexisklo, aby ho gorily jen tak nezlomily? Jak vyříznout drážky na gorilí prsty? Mimochodem, drážky se vyřezávaly laserovým paprskem, aby byl řez absolutně rovný a hladký a gorily se o něj nezranily. Paprsek byl veden podle počítačového schématu. Prostě šlo, jak se říká, o high technology.

Ale řešili jsme i mnohem prozaičtější úkoly: třeba záklopku na otvor, kudy bude ošetřovatel pomeranče do labyrintu vkládat. Šlo o to, abychom použili co nejméně různých pantů a kování, protože ty mohou být pro gorily potenciálním nebezpečím. Nakonec jsme zvolili systém otočného prkénka, i když jsme tušili, že bude snadno vylomitelné. Ale ze všech variant je to varianta nejbezpečnější.

Nemáš pětikorunu?

V pondělí 17. prosince večer byly dva labyrinty hotovy. Jeden pro Richarda a jeden pro holky. Rozhodli jsme se nic neodkládat a hned v úterý ráno labyrinty namontovat gorilám do pavilonu. Režisér televizního Odhalení Petr Slavík nás nakonec přemluvil, abychom napoprvé dali pomeranče jen do jednoho labyrintu. Šlo o to, aby všechny kamery byly namířeny jen na jedno místo a my měli dostatek atraktivních záběrů pro naše diváky. Pomeranče jsme uvážlivě rozmístili do různých částí labyrintu a pustily gorily do pavilonu.

První vešel jako vždy Richard. Po několika krocích si hlavolamu všimnul a viditelně sebou cuknul. On se totiž bojí všech nových předmětů. A tak i tento minul trochu s respektem.

U snědeného krámu... totiž labyrintu

Toho využila Shinda, která je odvážná a bez váhání ukořistila nejdosažitelnější pomeranč, který jsme umístili přímo do cílového výdejního otvoru. To ovšem neměla dělat. Richard se možná bojí nových předmětů, ale rozhodně se nebojí Shindy. Zlostně po ní vystartoval a ona raději dobrovolně pomeranč vydala pánovi pražského gorilího tvorstva.

Když si Richard ověřil, že pomeranč je pravý a chutná moc dobře a že v labyrintu je jich dalších pět, dodal si odvahy a šel k hlavolamu. Zkusil dloubnout do jednoho z pomerančů, ale ten se jen neposlušně pohnul nechtěným směrem. Richard nejdříve zkusil, jak pevně je labyrint přišroubován k mřížím dveří, a když zjistil, že tudy cesta nevede, odběhl si pro nějaké větve, ze kterých si vyrobil různá klacíková dloubadla a páčidla, jednoduše předvedl svoji nejsilnější stránku - práci s nástroji. Úspěšný ovšem nebyl, a tak se odebral do druhé části pavilonu na zelné lupínky.

Zbyl už jenom džus

Toho využila Kijivu a zasedla k labyrintu. Richard ji sice několikrát vyhnal, ale ona se vždy vrátila. Labyrint nevyřešila, nicméně se jí podařilo po kouskách vydolovat vyřezanými drážkami několik pomerančů. Byla to ona, kdo zvítězil, alespoň co do počtu snědených pomerančů. Kamba si hlavolamu nevšímala. Zato si stihla nasbírat plné hrsti zelných lístků. Jindy na ni nic nezbyde, ale dnes zažila pořádnou hostinu. Když zbyl v bludišti poslední pomeranč, nastala opět Richardova chvíle. Několik desítek minut zápolil s hlavolamem. Nakonec pomeranč vyšťoural, i když také po kouskách a jen drážkami na prsty.

Gorily ovšem daly jasně najevo, že je hlavolam baví, a to je pro nás ta největší odměna.

Zavolejte někdo zásobovače

Jenže po obědě se stalo něco zajímavého. Shinda dlouho zálibně seděla u labyrintu, jakoby čekala, že ho ošetřovatelé znovu naplní. Marek ovšem nesmí naše gorily překrmovat. A tak Shinda dál zkoumala jen prázdný labyrint. Když se pak Marek asi za půl hodiny vrátil, chyběla u bludiště otočná dvířka, kudy se vkládají pomeranče. Marek se na gorily rozkřikl a ukazoval na chybějící dvířka. Ptal se, kdo to udělal.

Všechny gorily stály jako opařené. Asi jim bylo líto, že Marka zklamaly a labyrint poškodily. Jakoby tušily, že tím možná zrušily příští nášup pomerančů. Najednou se Shinda šouravě odebrala kamsi do zadní části pavilonu. Za chvilku přinesla ulomená dvířka a s provinilým pohledem je podala Markovi. No, můžete se na ně zlobit?

Tak skončil první den s novým gorilím hlavolamem. A pro vás, kteří Odhalení sledujete pravidelně, mám tajnou zprávu. Příští příděl pomerančů bude ve čtvrtek před desátou dopoledne. A v pátek se dozvíte termíny "labyrintového krmení" během Vánoc.

A jestli si myslíte, že je hlavolam pro gorily moc složitý, tak jste na omylu. Dejte jim čas na pár pokusů. Já věřím, že na Tři krále už to budou umět. A důležité je, že je na pár týdnů zabavíme.

Sledujte magazín Odhalení ve čtvrtečním Dobrém ránu v 6.40 hod. na ČT1

autor: Radek Šofr
Spustit audio
Projekt Odhalení