Nejlepší náš maňáskář
V tomto týdnu letošního roku (17.srpna) uplynulo přesně 30 let od okamžiku, kdy svět opustil (o vlastní vůli) výborný český herec, ale především skvělý loutkoherec, který bývá označován za „nejvýznamnějšího českého maňáskáře moderní éry našeho loutkářství“ – Josef Pehr. Ti, kteří se narodili o trochu dříve, si nepochybně vybaví jeho televizní (ale i veřejná) vystoupení s maňáskem Pepíčkem, který byl nejznámější maňáskovou figurkou, jíž vdechl život.
Ostatně – hlas Pehrova Pepíčka (respektive hlas Josefa Pehra v roli Pepíčka) si můžete poslechnout v samém závěru první zvukové ukázky, která pochází z roku 1963. Další známý herec Národního divadla Karel Pech se tehdy (u příležitosti 40. výročí rozhlasového vysílání u nás) ptal celé řady herců Národního divadla, co dělali v onen den, kdy rozhlas začal vysílat. Tedy co dělali 18. května roku 1923. Zeptal se i Josefa Pehra.
Jak ze zvukové nahrávky vyplyne, v roce 1923 byly Josefu Pehrovi pouhé 4 roky. Narodil se totiž 14. srpna 1919 (v Praze). K divadlu prý inklinoval od velmi útlého věku. Jeho první pokusy o herecká vystoupení ho posléze přivedly ke studiu na pražské konzervatoři. Studoval ji v letech 1938 – 1942. Jakmile školu dokončil, nastoupil do angažmá v Divadle na Vinohradech. Tuto scénu však nacisté po dvou letech zavřeli (1944). Tehdy se pětadvacetiletý Pehr začal intenzivně věnovat loutkoherectví. (O svých začátcích vypráví Josef Pehr ve dvou ukázkách z pořadu Chvilky v zákulisí, který natočil v roce 1971 s Petrem Hořcem.)
Mnohé o sobě Josef Pehr na nahrávce prozrazuje sám. A tak jen doplňme... poté, kdy nedobrovolně ukončil své angažmá ve Vinohradském divadle, vytvořil Pehr společně s Lubou Skořepovou a s dalším známým hercem Milošem Nesvadbou loutkářskou skupinu. Využívali při svých vystoupeních především maňásky, současně prudukce kombinovali s vystoupením živých herců. Skupina začala působit pod záštitou Studia Mladých, později Studia Národního divadla. V roce 1948 bylo Studio ND zrušeno. Pehr se pak stal členem činohry naší první scény. (K předešlému jen ještě dodejme - Luba Skořepová byla v oné době, tedy v druhé polovině 40. let, manželkou Josefa Pehra. Manželství však dlouho nevydrželo.)
Snímek z inscenace Pehrovy loutkové hry Guliver v Maňáskově - 1948. Zleva: Pehr, Skořepová, Nesvadba, Vobruba; stojící Spáčil a Helcelet. Foto: archiv Národního divadla (Karel Drbohlav)
V dalších 40 letech sehrál Josef Pehr na scéně Národního divadla velké množství rolí. Jakkoli šlo převážně o role menší, drobné, převážně komicky založené (ze dvou přinášíme fotografie), byly jeho figurky výrazné, dobře uchopené a pro diváky zapamatovatelné. Jeho talentu využíval i film a televize – pamětníci si ho možná vybaví ve snímcích Lavina, Návrat domů, Dovolená s Andělem nebo Hudba z Marsu.
I během svého působení na scéně Národního divadla zůstal Josef Pehr věrný divadlu pro děti. Velmi často se účastnil (se svými maňásky) estrád a příležitostných vystoupení po celé republice. Loutkoherectví později vyučoval jako externí pedagog na DAMU. Byl také autorem několika loutkových her, z nichž si největší životnost uchovala hra Guliver v Maňáskově.
Josef Pehr se rozhodl odejít ze života 17. srpna v Praze v roce 1986, krátce po svých sedmašedesátých narozeninách.
Josef Pehr jako Pětuškov - v inscenaci hry L.N.Tolstého Živá mrtvola - Národní divadlo 1960. Foto: archiv Národního divadla (Jaromír Svoboda)