Nejenom my lidé jsme v roli pozorovatelů!
Mnoho návštěvníků gorilího pavilonu pražské zoo už jistě zažilo ten obrovský úlek, když si s úsměvem prohlíželi mírumilovně polehávající gorily a zčistajasna se před nimi zjevily Richardovy obrovské pracky, které celou vahou jeho dvoumetrákového těla narazily do skla. Ano, už mockrát jsem viděl i otrlé chlapy, jak mají velikou potíž, aby se (bezprostředně po tomto šoku) udrželi na nohou. Ale proč? Vždyť přece vědí, že skrze neprůstřelné sklo by se k nim Richard nedostal, i kdyby měl ještě stovku kil navíc. Stejně dobře to mimochodem ví i sám stříbrohřbetý vůdce pražské gorilí skupiny. Tak proč to dělá?
Vysvětlení se nabízejí hned dvě! Buď se jedná o Richardovu reakci, například na záblesk fotoaparátu, protože někteří návštěvníci stále nerespektují zákaz používání blesku při focení goril, anebo se náš alfa samec někdy prostě baví pohledem na uskakující a padající houf mrňavých nechlupatých tvorů za sklem. Obojí může být pravda!
Primatolog doc. Vančata nám k "nevinné" zábavě lidoopů vyprávěl historku o jedné šimpanzí samici, která neměla příliš v lásce jednu ze svých ošetřovatelek. Vždycky, když tato žena přišla uklízet do dlouhé a tmavé chodby sousedící s klecí šimpanzů, prostrčila chytrá lidoopka ruku skrz mříž, uchopila koště a jeho násadou jednoduše vypnula ošetřovatelce světlo. No a pak už se jenom bavila zvuky převráceného a vylitého vědra s vodou, nárazy těla do mříže, ale hlavně hlasitým nadáváním své neoblíbenkyně.
Prostě nejenom my lidé jsme v rolích pozorovatelů! Zvířata v zoo pozorují také nás a baví se. Zvlášť pokud se jedná o zvířata disponující takovou inteligencí a vynalézavostí jako gorily. Mimochodem, když už jsme u té vynalézavosti, dovolím si malinko odbočit od tématu tohoto článku a připomenout například situaci, kdy se do Prahy vrátila Kamba. Ta musela být samozřejmě nejdříve nějaký čas v karanténě, do které je vidět z prostoru gorilího "obýváku" skrze sklo a přípravnu. Shinda a Kijivu byly tenkrát na nově příchozí samičku velice zvědavé, a tak si naskládaly několik plastových přepravek na sebe až do výšky okna. Pak se do nich usadily a mohly pohodlně sledovat, jak dění v přípravně, tak i svou novou spolubydlící. Jako na divadle. A primatoložka Marina Vančatová podle svých slov vyskakovala radostí, když jí kolegové z Leonarda ukazovali záběry, kolika způsoby gorily dokázaly použít plastové přepravky. Při šarvátkách je po sobě házely, čili je dokázaly použít jako zbraň, nebo si z nich udělaly podstavec, aby dosáhly na zavěšenou potravu. Ovšem vrcholem bylo, když si samičky přikládaly přepravky k hrudi a pak na ně bušily, přičemž tak dosáhly podobného efektu, jako když se v prsa bije Richard. Ten je totiž mnohem větší než ony, a tudíž se mu jeho hrudník lépe rozeznívá. Chytrým použitím přepravek se mu však samice málem vyrovnaly.
