Nejen čápi černí (Lakhundar, úterý 9. prosince 2003)
Ptáky oblasti, kde se pohybujeme a kde sledujeme Altynaj a další čápy černé, lze rozdělit z pohledu Středoevropana do tří skupin. Tu první tvoří nám dobře známé euroasijské druhy, které zde zimují nebo zde i hnízdí. Z druhů, jež tu zimují, se často setkáváme s "naší" vlaštovkou obecnou (Hirundo rustica) nebo se zde velmi početným budníčkem menším (Phylloscopus collybita) - je však třeba zdůraznit, že tito ptáci sem stejně jako čápi přilétli ze Sibiře.
Totéž se týká slavíků modráčků (Luscinia svecica), ledňáčků říčních (Alcedo atthis) či mandelíka hajního (Coracias garrulus). Protože se pohybujeme většinou okolo vody, tak nám domov připomínají i početní pisíci obecní (Actitis hypoleucos), lysky černé (Fulica atra), různé druhy kachen a husa velká (Anser anser). Trochu exotičtěji v této skupině působí snad jen kolpík bílý (Platalea leucorodia) a orlík krátkoprstý (Circaeetus galicus). Na volavku popelavou (Ardea cinerea) a poštolku obecnou (Falco tinnunculus) jsme si zato zvykli téměř všude na našich cestách.
Druhou skupinu tvoří staří známí z našich cest do Afriky. Většinou jde o zcela stejné druhy, nebo vzhledově téměř totožné, které odborníci z nějakých důvodů oddělili. Jmenujme alespoň hrdličku východní (Streptopelia senegalensis), rorýse domovního (Apus affinis), rybaříka jižního (Ceryle rudis), ibise černohlavého (Threskiornis melanocephalus), dronga černého (Dicrurus macrocercos), vlhu východní (Merops orientalis), bulbula šupinkového (Pycnonotus cafer) či různé druhy timálí a zoborožců.
Třetí jsou pak "místní" lahůdky: hbitý, téměř černý skalník černohřbetý (Saxicoloides fulicata), husa tibetská (Anser indica), kukačka koel (Eudynamys scolopacea) nebo nesyt indomalajský (Mycteria leucocephala).