Nedělní oslava v pražské ZOO
U pavilonu goril se v neděli 1. června 2008 sešlo mnoho příznivců gorilí rodiny, aby tu společně oslavili Tatuovy první narozeniny a popřáli mu všechno nejlepší do dalších let.
Oslavu uvedla hudební a taneční skupina Batocu a po strhujících afrických rytmech přivítal všechny malé i velké návštěvníky ředitel pražské ZOO Petr Fejk. Připomenul obtížnost chovu goril v zajetí a velký význam dvou mláďat, Moji a Tatua, která se po 40 letech neúspěchů podařilo v ZOO odchovat. Zajímavé byly údaje, kterými ilustroval stále potřebnou ochranu goril ve volné přírodě. Jejich početní stav je odhadován na 100 tisíc jedinců, bohužel se však vlivem negativního působení lidské společnosti každoročně zmenšuje o 5-7%. Pro vaši představu, v zajetí je chováno zhruba 1000 goril a ročně se narodí v zoologických zahradách asi 30 až 40 mláďat.
Hlavním gratulantem byl Marek Ždánský, ošetřovatel pražských goril. Podle jeho slov se má Tatu čile k světu, má odvážnou a bojovnou povahu. Umí se už v útlém věku v tlupě prosadit a dokonce si troufne i na tátu Richarda - občas ho totiž kousne. Marek Ždánský připravil na oslavu vzácný dárek - velké banánové trsy dovezené speciálně pro tuto příležitost přímo z Afriky. Byly uchovávány v chladírnách při 6 stupních Celsia, aby se v panujícím horkém počasí nezkazily. Jeden trs byl posléze věnován gorilí tlupě, druhý byl pak spolu s dalšími cenami rozdán divákům, kteří prokázali vědomosti o gorilách. Marek zdůraznil, že banány jsou pro gorily v ZOO pochoutkou opravdu nevšední - po banánech totiž hodně přibývají na váze, proto je dostávají jen málokdy a rozhodně ne v takovém množství.
Pak ošetřovatelé rozmístili banány po výběhu. Marek Ždánský na sebe nechtěně upoutal pozornost, když při úpravě jedné z kamer ztratil na žebříku rovnováhu a spadl do vody, naštěstí se pád obešel bez úrazu. Pak už se jen čekalo na gorily, jak budou na záplavu banánů reagovat. I tentokrát přišla rodina v hierarchické posloupnosti. Richard sbíral všechny banány ležící na zemi a ve výšce, kam dosáhne, nakupil si je na hromádku a začal jíst. Protože další banány byly rozmístěny ve vyšších úrovních v horní části výběhu, kam se Richardovi nechtělo, měli nakonec všichni klid na "debužírování". Po Shindě se pustila do jídla i Moja a Kamba, Kijivu přenesla Tatua na vyvýšený kmen, na němž banány loupala, pojídala slupky a nabízela oslavenci sladkou dužinu. I když se všichni činili, nemohli najednou všechno ovoce spořádat, a tak se budou z nadílky radovat i v dalších dnech. A snad si ji užijí bez bolení břicha!
Za zmínku také stojí, že Tatu dostal ještě jeden dárek - krásné proutěné míče. Ty sice v první chvíli nikoho z rodiny nezaujaly, jistě však později neujdou pozornosti gorilí rodiny.
