Návštěva lednických rybníků
Každoročně v červnu, možná až moc nostalgicky, vzpomínáme na někdejší exkurze s pedagogy přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na jižní Moravu, zvláště k lednickým rybníkům a do tamního parku. Ještě jako jejich účastník jsem byl přesvědčen, že má biologická pouť bude ornitologická. Velký a Malý Tisý na Třeboňsku a lednické rybníky na Břeclavsku - to jsou neopakovatelné fenomény, u nichž jako by se čas zastavil.
Statisticky vybavení ornitologové mne jistě vyvedou z omylu a dokážou, kolik ptačích druhů odtud už navěky zmizelo - ale já musím stále vzpomínat na svá setkání s moudivláčkem, pisilou čáponohou a tenkozobcem opačným. Samy rybníky byly zbudovány už ve 14. století a ochrana nad pěti lednickými rybníky byla vyhlášena v roce 1953.
Ornitolog se ze mne nestal, a tak vás pošlu i k druhému pólu Lednicka, do tamního parku a navazujících porostů. Jeho počátky se kladou do doby kolem roku 1660, kdy kníže Eusebius z Lichtenštejnu dal na místě někdejších dyjských bažin vybudovat barokní zahradu. Barokní podoba vyvrcholila koncem 18. století, ale už kolem roku 1790 začínají krajinářské úpravy v anglickém přírodně krajinářském slohu, které daleko překračují rozlohu někdejších zahrad a parku. Pro mne ale nejzajímavější na celém lednicko-valtickém areálu jsou rozsáhlé introdukční pokusy s plošnou výsadbou dřevin: nedaleko zámečku Tří grácií byl vysazen porost jalovce viržinského a o kousek dál třeba zelkovy habrolisté. Ty se tu natolik aklimatizovaly, že v podrostu se už před třiceti lety nacházely krásné mladé exempláře v další generaci.
A tak mi dovolte zvláštní výzvu: každý našinec by alespoň jednou za život měl vystoupit na Říp, Blaník, Radhošť a Pálavu - a kdyby ne, tak určitě by měl vidět lednické ryblíky, slyšet červnové noční koncerty slavíků, projít se lednickým parkem - a třeba se i podívat, jak vypadá les z jalovce viržinského.
