Národní parky Evropy v ucelené podobě

Jako každý zoolog a přírodovědec se zajímám o přírodu, nevyjímaje národní parky. Po dlouhá léta jsem sledoval různou literaturu o národních parcích. Docela mě rozčilovalo, že vycházely sice knihy, ale všechny výběrové (Největší, nejkrásnější...), nikde nebylo možné zjistit, kolik národních parků v celé Evropě vlastně je. A to ani v zahraničních publikacích. A tak jsem pojal myšlenku udělat jakýsi Baedecker po evropských národních parcích, který by se vešel do batohu na cesty. Byla to tedy představa mnohem střízlivější, Nakonec vznikla tato rozsáhlá publikace.

Kolik národních parků tedy Evropa má?
Evropa má více než 380 národních parků a všechny jsou v knize zaznamenány.

Kolik jste jich osobně navštívil? Jak jsou parky v knize řazeny?
Při práci na knize jsem navštívil zhruba třetinu z celkového počtu lokalit. Jsou uspořádány zásadně podle geografického hlediska, celá kniha je rozdělena do šesti hlavních částí a v rámci hlavních regionů jsou potom jednotlivé parky řazeny abecedně podle zemí. Myslím, že orientace v knížce je poměrně dobrá, navíc je doplněna o obsahy a rejstříky.

Určitě vás některý z parků zaujal více, který?
Musím říci, že pro mě bylo projíždění parků velkým poznáním, protože v minulosti jsem sice občas nějaké parky navštívil, ale při práci na této knize najednou vše dostalo jinou dimenzi. Již od první návštěvy jsem si oblíbil severské parky, ať už finské, norské či švédské.Ty severské parky jsou totiž opravdovou divočinou, tam se člověk může potloukat několik dní, aniž by potkal člověka. Na mě velmi zapůsobil národní park Lemmenjoki, který leží za severním polárním kruhem ve Finsku, v Laponsku, je to jeden z největších národních parků o rozloze 3 tisíce km2. Strávil jsem tu několik dnů navíc s jedním finským kolegou, a měl jsem tak možnost park podrobněji poznat.

"Národní park Lemmenjoki se stal symbolem divoké laponské přírody. Od založení byl už dvakrát rozšířen, navíc přechází v 1400 km2 sousedního chráněného území v Norsku, a tvoří tak jedno z největších souvislých chráněných území v Evropě. Narozdíl od jiných finských národních parků se park Lemmenjoki dělí na dvě části, na základní a tzv. divokou. Zatímco v první naleznete obvyklou turistickou infrastrukturu se značenými stezkami, informačními tabulemi aj., druhá zóna, tvořící 90% území, je odlehlým územím, kde značené cesty nahrazují nepravidelně vyšlapané sobí stezky a vydat se sem na túry mohou jen zkušení trampové."Ukázka z knihy Národní parky Evropy.

Ve Finsku je celkem 35 národních parků, což je v Evropě vůbec nejvyšší počet. Zhruba třetina je zaměřena na ochranu jezerní krajiny, další parky najdeme v horských oblastech, oblastech rašelinišť, tundry apod.

Mohl jste porovnat ochranu přírody v celé Evropě. Je stupeň ochrany na území parků ve všech zemích obdobný?
Je a není. Samotná Unie pro ochranu přírody (Světový svaz ochrany přírody, World Conservation Union, IUCN) dlouhou dobu cítila, že jsou poměrně velké rozdíly ve stupni ochrany jednotlivých národních parků. Proto vytvořila několika stupňovou klasifikaci chráněných území. Většina evropských národních parků byla zařazena do druhé kategorie, což s sebou přináší určité kvalitativní podmínky. Ovšem když potom projedete stovku a více parků, zjistíte, že i v rámci jedné kategorie existují obrovské rozdíly. Zmiňoval jsem se už o pusté divočině na severu Skandinávie, na druhé straně třeba malé Nizozemsko má 20 národních parků, které se nedají se severskými vůbec srovnávat. Rozdíl je pochopitelný, Nizozemci zkrátka chrání území pro danou oblast významná. To co my jsme zvyklí v Česku chránit jako rezervace či krajinné oblasti, je v Nizozemí národním parkem. A protože je ochrana území také záležitostí politiky a turismu, budou asi rozdíly nadále přetrvávat.

K jakým evropským parků lze přirovnat ty naše z hlediska ochrany přírody a hospodaření?
Naše národní parky se v evropském porovnání určitě neztratí, patří kvalitou do první poloviny, jak rozlohou, třeba Šumavský n.p. je jeden z největších v Evropě, tak i charakterem a způsobem ochrany. Na tom nic nemění problémy, které se na Šumavě řeší s kůrovcem a kalamitami. Patří to k přirozeným cyklům v přírodě, důležité je do území mnoho nezasahovat. Zmíněná druhá kategorie předpokládá, že vývoj přírody v těchto územích bude bezzásahový. Tedy i když dojde k nějaké pohromě, třeba zasažení kůrovcem, správné řešení je do věci zasahovat co nejméně, v míře nejnutnější. Naše parky mají tedy poměrně dobrý standard, zatím jsou čtyři, ale v dohledné době se plánuje vytvoření dalších dvou.

Jak dlouho trvalo vytvoření takhle obsáhlé publikace?
Práce na knize mi vzala doslova a do písmene čtyři roky života, takže jako jiní spisovatelé píší třeba jeden román za rok, tak já jsem psal ročně 1 kilo.

Asi se jinak píše román a jinak odborná kniha. Komu je vaše publikace určena? Spektrum čtenářů je velice široké, od ochranářů po turisty (u každého parku jsou zmíněny turistické informace, schematické mapičky aj.). Myslím že zaujme mladší i starší čtenáře, laiky i odborníky, všechny, kdo touží poznávat přírodu.