List Židům
Z hlediska formy se nejedná o epištolu, ale o zapsané kázání s dopisním závěrem. Kdo je jeho autorem, nevíme a ani ve starověku o autorovi nepanovala shoda.
Někteří za autora považovali apoštola Pavla, avšak s tím, že text měl původně napsat aramejsky nebo hebrejsky a do řečtiny jej měl přeložil Lukáš, autor evangelia a Skutků apoštolských. Jiní měli za to, že autorem je Barnabáš, Klement Římský nebo Apollos, alexandrijský křesťan známý z 1. listu Korintským. Dnes se má za to, že ať už byl autor kdokoli, musel to být vzdělaný teolog, který znal dobře Starý zákon, exegetické metody helénistického židovství (alegorie, typologie) a řecký jazyk. List Židům je totiž psán nejlepší řečtinou z celého Nového zákona.
Doba jeho vzniku je nejasná. Za nejpravděpodobnější bývá považována druhá polovina 1. století. Ve východní části církve, kde byl za autora považován apoštol Pavel, se list stává brzy součástí novozákonního kánonu. Na Západě není list tolik znám a pevného kanonického postavení dochází až ve 4. století.
Obsahem listu jsou napomenutí a povzbuzení adresátů, kteří procházejí těžkostmi a krizí víry. Tyto parenetické části jsou pak prokládány věroučnými výpověďmi. Autor přestavuje Krista jako velekněze. Tím, že se tento velekněz za lidi sám obětoval, tak jim jednou provždy otevřel cestu k Bohu. Kristus je tedy dle listu Židům prostředníkem nové smlouvy mezi lidmi a Bohem. Touto interpretací Krista jako velekněze a odkazy na Starý zákon tento spis do budoucna definoval i význam Starého zákona pro církev.