Náboženství v zemích EU: Velká Británie
Ve Velké Británii se zrodila celá řada náboženských hnutí a církví. Je to jedna z kolébek protestantismu a specifickou kapitolu představuje tamní anglikánská církev. V časech, kdy "slunce nikdy nezapadalo nad britským impériem", považovali Britové sami sebe za národ se speciálním duchovním posláním. Jaká je ale dnes náboženská mapa ostrovní říše?
Počty vyznavačů různých náboženství ve Spojeném království se podle různých statistik liší. Jasné je, že většina obyvatel, tedy asi 60 %, se hlásí ke státní anglikánské církvi. Zhruba 15 % obyvatel patří do ostatních protestantských církví, asi 13 % je katolíků. Tradičně je zde ale i mnoho příslušníků jiných náboženství - muslimů, židů, sikhů i hinduistů. Zda se od sebe odlišují z hlediska náboženství jednotlivé části ostrovní říše, vysvětluje teoložka Ivana Noble:
"Odlišují docela významným způsobem. Třeba u Skotska bude hrát mnohem významnější roli skotská presbyteriální církev a takové základní prostředí bude mnohem protestantštější než v Anglii. Katolická církev v Severním Irsku a ve Skotsku je mnohem tradicionalističtější než v Anglii."
Ve Spojeném království dnes rostou společenství nekřesťanských náboženství, z křesťanských církví se zvyšuje počet katolíků a charismatických protestantských společenství. Počty členů anglikánské církve se spíše zmenšují. Tato církev vznikla v roce 1533, když papež odmítl králi Jindřichovi VIII. rozvod. Dnes je rozšířena po celém světě, především v zemích bývalé Britské říše. Jak ale podotýká Ivana Noble, anglikánské církve se v různých částech světa od sebe velmi odlišují:
"Současná anglikánská církev je takové shromáždění mnoha církví v jedné církvi. Tam najdete nejrůznější proudy, které v tom lepším případě žijí vedle sebe, v tom horším případě na sebe narážejí. Ale ten největší problém se často netýká pouze britské anglikánské církve, ale třeba anglikánské církve v Africe, která žije často v muslimském kontextu, je mnohem konzervativnější a často vyhrožuje odtržením od celku anglikánských církví. Anglikánské církve v Kanadě nebo ve Spojených státech jsou zase mnohem liberálnější. Takže tohle je obrovské napětí, které tou církví prochází."
Píseň Charlese Wesleye nám připomíná, že v Anglii se zrodily mnohé probuzenecké církve, jako jsou metodisté, baptisté, bratrské sbory a podobně. Jsou si Britové vědomi toho, jak významnou roli jejich země v náboženských dějinách sehrála?
"Ano, jsou, a dokonce si jsou vědomi toho, jak významnou roli tyto církve hrály také ve společnosti. Třeba baptisté hodně usilovali o zrušení otroctví a toho si Britové jsou velmi dobře vědomi. Samozřejmě že Británie si prošla také náboženskými válkami, ale zajímavé je její osvícenství. Náboženství nebude tak radikálně popíráno, jako je tomu třeba ve francouzském osvícenství, bude mu vyčleněno určité místo. A bude tam hrát už velkou roli náboženská tolerance. Proto také se vyznavači jiných tradic často stěhovali do Británie, protože tam našli možnost praktikovat svou víru."
