Náboženství v zemích EU: Dánsko

Podle úředních statistik se přes 90 % všech Dánů hlásí k luteránské Dánské lidové církvi. Podle jiných výzkumů však je Dánsko třetí zemí na světě v největším podílem ateistů a agnostiků - je jich mezi 43 až 80 procenty, podle toho, jak se položí otázka. I oni však členy Dánské lidové církve zůstávají. Tato církev je podle dánské ústavy církví státní a jako jediná je přímo financována státem. Jejím členem musí podle ústavy být i dánský panovník. S Dánskou lidovou církví má své zkušenosti Alena Dobrovolná:

"Velký vliv na tuto církev má parlament a církevní ministerstvo. Dánové platí tzv. církevní daň. Tato církev říká, že jejím hlavním úkolem je dávat prostor k nalézání odpovědí pro veškeré přemýšlení o duchovních otázkách, což znamená v praxi, že spousta Dánů si myslí, že protože jsou Dánové, jsou křesťané."

V Dánsku jsou i vyznavači dalších náboženství, ať křesťanských, např. římští katolíci, tak východních - je zde na 20 000 buddhistů. Za druhé světové války Dánové během německé okupace země provedli něco, co nemělo jinde v Evropě obdobu: když měli být na Hitlerův příkaz 1. a 2. října 1943 deportováni ze země všichni Židé, jejich dánští spoluobčané jich asi 8000 převezli na rybářských lodích do neutrálního Švédska. Více než 99 % dánské židovské komunity proto holocaust přežilo a Židé dnes tvoří jednu desetinu procenta obyvatel. Daleko početnější je však komunita muslimská, která tvoří více než dvě procenta obyvatel, což je kolem 200 000 lidí. Jak se Dánové k této komunitě staví, říká opět Alena Dobrovolná:

"Dánsko je velmi tolerantní v těch všech vírách a náboženstvích. Takže třeba v Kodani, protože tam je vysoké procento muslimů, se ve školních jídelnách vaří z masa zvířat, která byla poražena podle islámského způsobu, aby děti mohly chodit do školních jídelen." A jak se Dánové vyrovnali se skandálem, který v souvislosti se zveřejněním karikatur proroka Mohameda rozhýbal celý muslimský svět?

"V době, kdy ten skandál vypuknul, už v Dánsku debata, jestli ty karikatury byly správné nebo nebyly správné, probíhala docela dlouho. Celé to začalo tím, že jeden dánský komik prohlásil, že kdyby se vymočil na Bibli, tak že by mu nikdo nic neudělal, ale že když by totéž udělal s Koránem, tak by z toho byl s největší pravděpodobností veliký poprask. A že to omezuje jeho svobodu vyjádření. Na základě toho dánský deník Jyllands Posten požádal několik karikaturistů, aby vyjádřili nějakým vtipným způsobem svůj názor na islám. Je na tom vidět, že Dánsko jako takové je země, která je velmi izolovaná, takže oni měli pocit, že to je něco, co mohou udělat, protože oni jsou přeci v Dánsku a tam si mohou dělat, co chtějí - a proč by nemohli?"